Řešitelé:

Kohlová Markéta, Nádvorník Ondřej, Novák Robert, Rosen Jan

ÚVOD

Na základě objednávky Hnutí DUHA, člena The Friends of Earth (Přibyl Pavel), uskutečnila pracovní skupina magisterského semináře politické a ekonomické sociologie (Kohlová Markéta, Nádvorník Ondřej, Novák Robert, Rosen Jan) šetření týkající se některých důsledků opatření vznikajících v souladu s Evropskou dohodou o přidružení. Při zpracovávání byli speciálními konzultanty vedoucí magisterského semináře politické a ekonomické sociologie (Kabele Jiří, Frič Pavol).

CÍL A PŘEDMĚT VÝZKUMU

Cílem výzkumu bylo ukázat některé exponované problémy, důsledky vybraných opatření vznikajících v souladu s Evropskou dohodou zakládající přidružení mezi Českou republikou na jedné straně a Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně druhé, které se staly předmětem názorových střetů a interpretací různých zájmových skupin v letech 1996 - 2001. Konkrétním předmětem výzkumu samotného je otázka podpory rozvoje obchodu a harmonizace ekonomických vztahů a její dopady v oblasti ekonomické a sociální. Soustředění na tuto konkrétní problematiku, odpovídající jednomu z cílů Evropské dohody (viz přílohu 1. - Článek 1 Evropské dohody), bylo zvoleno v souladu požadavky zadavatele a s ohledem na požadovaný rozsah výzkumu. Výběr let 1996 - 2001 a tím i soustředění naší pozornosti na spíše pozdní důsledky Evropské dohody byl dán možností relativně snadného získání podkladů na elektronickém serveru. První rešerše ovšem též ukázala, že se jedná o období samo o sobě dosti zajímavé, protože je to období, kdy se komplikovala politická a ekonomická situace země, dochází k prvním otevřeným zájmový střetům s direktivami Evropské unie a zároveň dochází k výraznému posílení procesu přibližování.

METODIKA ŠETŘENÍ

Výzkum probíhal v časovém souladu s požadavky zadavatele a nároky magisterského semináře politické a ekonomické sociologie na FSV UK v Praze ve termínu leden 2001 - listopad 2001 v následujících krocích (viz přílohu 2. - Logika metodiky šetření):

1) logický rozbor, požadavků Evropské dohody, v návaznosti na ní přijatých legislativních norem, koncepčních materiálů ministerstev a (makro-) ekonomických teorií, popisujících dopady různých integračních procesů; analýza závazků ČR a změn, které může jejich přijetí vyvolat;

2) paralelně byla provedena analýza asi čtyř set článků v celostátních denících (MF Dnes, Lidové noviny, Právo, Hospodářské noviny) a některých odborných periodikách (Profit, Euro, Ekonom, Svět hospodářství…), které se zabývají Evropskou dohodou. Pro vyhledávání článků byly použity termíny:

• názvy vybraných sociálních oblastí, jejichž fungování dohoda upravuje (některé jsou zároveň názvy jednotlivých kapitol Evropské dohody):

- některé další relevantní termíny průběžně zjištěné při analýze;

3) výsledkem syntézy obou předchozích kroků byly identifikovány oblasti (viz
přílohu 3. - Oblasti dopadů vyplývajících z přijetí Evropské dohody), na které mají opatření vzniklá v souladu s Evropskou dohodou zásadní dopad, kde dochází ke střetům a vytváří se skupiny zastánců a odpůrců dohodou podmíněných změn. Identifikované oblasti jsme v souvislosti s počtem členů výzkumného týmu tematicky přeuspořádali do čtyř analytických částí:

1. Oblast zemědělství
2. Oblast investicí
3. Oblast malého a středního podnikání
4. Sociální oblast (nezaměstnanost, ochrana spotřebitele)

Zdrojem dat pro tuto část analýzy tedy byly v návaznosti na dohodu přijaté právní normy, koncepční materiály ministerstev, data Českého statistického úřadu, materiály Evropské komise (hodnotící připravenost ČR na vstup) a články z dalších deníků a odborných periodik.

Tuto techniku sběru dat jsme považovali za časově a finančně nejefektivnější vzhledem k podmínkám, za jakých je výzkum prováděn - studijní potřeba. Data byla zpracována počítačovými programy ATLAS, EXCEL. Jediným výstupem je tato závěrečná zpráva.

ANALÝZA, INTERPRETACE

Česká republika (ČR) usiluje již od doby krátce po listopadových událostech roku 1989 o vstup do Evropské unie (EU) (viz přílohu 4. - Proces přidružení v bodech). Přesto, že velká část české politické scény již s integrací ČR do EU souhlasí, což je výrazný posun v porovnání se situací před několika lety, nemusí být připravovaný vstup samozřejmostí, která s sebou přináší pouze samá pozitiva a o které se nediskutuje. Přesto se nutností přiblížit se standardům EU legitimizovalo ve veřejném diskurzu prosazování nejrůznějších ekonomických, politických i sociálních změn. Zdánlivá neproblematičnost vytýčeného směru společenských změn je jedním z důvodů, proč jsme se této problematice chtěli věnovat. Daný směr, je závazně určen a podrobně popsán v Evropské dohodě zakládající přidružení mezi ČR na jedné straně a Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně druhé (Evropské dohodě), která vstoupila v platnost 1. února 1995.

Evropská dohoda je základním právním rámcem vztahů mezi ČR a Evropskými společenstvími (ES), neznamená však nárok ČR na budoucí členství v EU. Vychází v zásadě z textu původní federální Asociační dohody. Předpokládá vytvoření zóny volného obchodu průmyslovými výrobky mezi ČR a ES do 1. ledna 2002 (zrušení cel k 1.1.2001, zrušení kvót k 1.1.2002). Přestože dohoda vstoupila v platnost až v roce 1995, některé její části byly prováděny již na základě Prozatímní dohody a tudíž i základními daty, od něhož se odvíjí některé lhůty ve smlouvě uvedené, jsou buď 1. leden 1992 nebo 1. březen 1992. Vedle vytvoření zóny volného obchodu dohoda zavazuje obě strany k hospodářské, kulturní a finanční spolupráci v oblastech, jako jsou např. energetika, telekomunikace, malé a střední podnikání, hospodářská soutěž, školství atp. Evropská dohoda rovněž zavazuje Českou republiku k postupnému sbližování svého právního řádu s tzv. acquis communautaire. Její součástí je neprováděcí, čili suspenzivní klauzule, která umožňuje jedné smluvní straně přerušit provádění dohody, a to i bez vzájemných konzultací, dojde-li k závažnému porušení podstatných smluvních závazků druhou stranou. Přidružení zahrnuje přechodné období v maximální době trvání deseti let, rozdělené do dvou po sobě jdoucích etap, z nichž každá by měla trvat v zásadě pět let. První etapa začala vstupem této dohody v platnost, tedy rokem 1995. Samotná asociační vyjednávání EU zahájila s ČR v březnu 1998.

Evropská dohoda byla od svého vstupu v platnost v únoru 1995 doplněna a modifikována čtyřmi dodatkovými protokoly.

Předposlední zpráva Evropské komise hodnotící připravenost jednotlivých kandidátských zemí na vstup do Unie (listopad 2000) ukázala, že ČR dosáhla v posledním roce v přibližování EU značného pokroku při naplňování závazků přijatých Evropskou dohodou. Bylo dosaženo principiální shody v přechodu do druhé etapy přechodného období Evropské dohody, což je známkou toho, že ČR z hlediska EU dále harmonizovala své právní předpisy o zřizování podniků a pohybu kapitálu s pravidly Společenství.

Jednou z vytipovaných oblastí na základě naší prvotní analýzy článků je také oblast zemědělství. Do této problematiky nám spadají především otázky týkající se zemědělské výroby, zpracování a prodeje zemědělských produktů, potravinářství, ale také hygienických norem a ekologických aspektů zemědělství.

V České republice je situace poměrně komplikovaná. Po roce 1989 dochází k zásadní restrukturalizaci zemědělského sektoru. Během posledních jedenácti let se muselo české zemědělství vyrovnat s privatizačním procesem, zaváděním tržních mechanismů, s navracením státního majetku do soukromých rukou původních majitelů, od roku 1991 také s procesem liberalizace vzájemného obchodu s EU a tím i s procesem integrace do jejích struktur. Veškeré tyto změny byly provázeny často nedostatečnou legislativou vytvářenou za pochodu. Pracovníků v zemědělství neustále ubývá. Jejich počet je při srovnání s rokem 1990 třetinový. Průměrný plat v zemědělství nedosahuje výše průměrného platu v ČR. Zejména proto ze zemědělství odcházejí kvalifikované pracovní síly. Tato situace má nesporně vliv na další rozvoj zemědělství.

Zemědělství je obecně považováno za citlivou oblast nejen v procesu evropské integrace, ale i v celosvětovém měřítku. Proces postupné liberalizace světového trhu se zemědělskými produkty, o který především usilují státy angažované ve Světové obchodní organizaci (WTO), se setkává s odporem mnoha zájmových skupin.

Na tomto místě bych rád svoji pozornost zaměřil na dva exponované problémy, které mají podle mého názoru logickou souvislost s opatřeními zakotvenými v Evropské dohodě. Konkrétněji se vztahují k pasážím věnovaným volnému pohybu zboží a finanční spolupráci.

Problematiku volného pohybu zboží v Evropské dohodě upravuje hlava III, pro zemědělské produkty pak její oddíl II. Ustanovení tohoto oddílu zahrnují různá osvobození od kvantitativních omezení na dovoz, výhody ze snížení cel a celních poplatků a podmínky (termíny, kvóty, koncese), za kterých tyto osvobození a výhody budou uplatněny. Zároveň jsou tu však uvedeny podmínky pro přijetí nezbytných opatření a postupů proti narušení trhu jedné strany. Tato ustanovení také zohledňují uplatnění Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT).

Právě tato problematika se z hlediska zemědělství zdá být předmětem různých sporů a střetů. Jak z článků a odborných textů vyplývá, je možné na celou záležitost nahlížet jako na problém o více dimenzích (stranách). Z mezinárodního hlediska se zde snaží hájit své zájmy jak ČR (jako jedna z asociovaných zemí) a EU, tak ale i další země angažované v GATT (WTO). Pokud zaměříme svůj zájem na území ČR, pak zjistíme, že problematika kvót, cel a subvencí často proti sobě staví české a moravské zemědělce (svazy, odbory) na jedné straně, a vládu ČR (ministerstvo zemědělství) na straně druhé.

Pokud jde o EU, je nutné si uvědomit, že má velice drahou agrární politiku, která užívá vysokých sazeb a finančních zdrojů k tomu, aby subvencovala své farmáře a vývoz zemědělských produktů. Jde tedy z hlediska o pravděpodobně nejvíce ochranářskou politiku na světě. Situace se dále komplikuje tím, že v parametrech charakterizující ekonomické podmínky asociované země daleko za unií zaostávají. Navíc pro asociované země agrární sektor představuje velice citlivou oblast, je pro ně důležitější, protože se podílí ve větším měřítku na vytváření HDP. Cenová úroveň zemědělských produktů je v těchto zemích obecně mnohem nižší než v EU. Zahraniční obchod zemědělskými produkty s EU představuje pro asociované země asi polovinu veškerého jejich zahraničního obchodu těmito komoditami.

Nový vztah ČR k EU a jeho samozřejmě má vliv na vyjednávání zemí WTO. Za těchto okolností bude totiž pro novou rozšířenou EU těžké dostát svým nejen rozpočtovým, ale i množstevním závazkům, kterými je nyní vázána ve WTO. Předmětem současných mezinárodních jednání je zejména článek XXIV odstavec 6 GATT hovořící o obchodně politických vyrovnáních, která by mohla být spojena se zformováním nové unie. EU by tak měla zabezpečit vyrovnání jiným členům WTO, kteří by byli postiženi ve svých dodavatelských zájmech tím, že se negativně změnily obchodní podmínky s nově přistupujícími zeměmi vývoj (přizpůsobení cen a ochranářských opatření standardům EU) a v důsledku také s EU samotnou (změna agrární politiky po rozšíření). EU se v tomto ohledu snaží dosáhnout výjimky z pravidel WTO a usiluje o to, aby přistupující země mohly převzít vyšší cle staré EU, aniž by to vyvolalo nároky jiných členů WTO na kompenzace. V širším kontextu jsou tedy agrární vyjednávání zásadním způsobem určena požadavky vyhraněných zájmových skupin ve vztahu k evropské integraci či k liberalizaci světového agrárního obchodu (především jde o EU, USA a Japonsko). Komplexní problémy světového obchodu tak kladou principiálně nové požadavky na funkci WTO směrem k otevřenosti a komunikativnosti. Zdá se, že celým problémem prostupuje častá snaha evropských autorit upřednostňovat politické zájmy před ekonomickou racionalitou.

Jak již bylo řečeno, proces liberalizace vzájemného obchodu a proces integrace ČR do struktur EU začal již v roce 1991. Rozsah obchodních koncesí poskytnutých si oběma stranami u zemědělských výrobků byl upraven Protokolem o úpravách obchodních aspektů Evropské dohody. V rámci Podvýboru pro zemědělství ČR/EU se v červenci 1999 obě strany dohodly dále liberalizovat vzájemný agrární obchod, a to oboustranným zrušením cel a zrušením vývozních subvencí pro tzv. citlivé zemědělské výrobky. Experti ČR a Evropské komise také jednali o úplné liberalizaci vzájemného obchodu s tzv. necitlivými výrobky,
a to o oboustranném zrušení jejich dovozních cel bez jakéhokoliv množstevního omezení jejich dovozu. Závěrem roku 1999 ČR předložila EU svůj poziční dokument pro oblast zemědělství, čímž se v rámci EU otevřela jednání o kapitole zemědělství. Vysvětlení posledních otázek a uzavření této kapitoly se předpokládá v polovině roku 2002.

V roce 1999 Ministerstvo zemědělství (Mze) ČR také předložilo v souladu s programovým prohlášením vlády návrh koncepce agrární politiky na období od roku 1999 do roku, ve kterém ČR vstoupí do EU. Koncepce předpokládá dvě základní časové etapy - revitalizace, adaptace. Hlavním cílem koncepce je dosažení konkurenceschopnosti agrárního sektoru ČR vůči EU a světu, při zachování intenzivního i extenzivního zemědělství na co největší ploše, při dostatečné úrovni příjmů zemědělské populace a při respektování všech dohodnutých závazku ČR v mezinárodním agrárním obchodu (Evropská dohoda, WTO ad.).

Z hlediska volného pohybu zemědělských produktů mezi ČR a EU se lze za asi nejkritičtější považovat rok 1998. V tomto období přijala vláda dvě zásadní opatření spojená s dovozy konzumních jablek a vepřového masa. V případě jablek šlo o zavedení dovozních kvót, které měly omezit dovozy ze států unie. Tímto opatřením vláda reagovala na dotační politiku EU v této oblasti a na uplatňování vstupních cen na jejím trhu při vyšších dovozech ze třetích zemí, které během roku několikrát snížily svoji hodnotu. Unie vzápětí přijala protiopatření a zrušila tak celní úlevy na dovoz některých zemědělských produktů z ČR. V pozadí těchto opatření připomínající pravidlo "oko za oko, zub za zub" stojí dva výklady, dvě zdůraznění různých ustanovení Evropské dohody. Vláda ČR argumentovala tím, že takové dovozy jablek by mohly zapříčinit závažnou újmu domácím výrobcům. Komise EU pro zemědělství a rozvoj svá protiopatření odůvodnila zase tím, že česká strana neinformovala příslušné orgány EU ještě před zavedením opatření, a že jde o opatření diskriminační. V případě vepřového masa odstranila vláda ČR preferenční celní sazbu a zvýšila clo v důsledku nic neřešících vleklých jednáních o subvencovaných dovozech z EU. V této souvislosti musím podotknout, že chov prasat patří v ČR mezi nejvýznamnější odvětví zemědělské výroby a jabloně jsou pro ovocnářství v ČR hlavním ovocným druhem.

Obvykle dochází ke kombinaci více faktorů, například u dovozů vepřového masa se spojil konjunkturální převis nabídky na světovém trhu se subvencemi EU, které pak vytvářejí negativní tlak na česko-moravské zemědělce. Tyto problémy ve vztazích mezi ČR a EU byly často naší zemědělskou veřejností označovány jako "válka rozpočtů". Ekonomicky výrazně silnější a protekcionistická EU podle ní vytvářela nerovné podmínky pro farmáře členských a nečlenských států. Česká vláda byla pak našimi zemědělci (svazy, odbory) obviňována z toho, že špatně vyjednala podmínky Evropské dohody, která je neúnosně liberální, zahrnuje málo celní ochrany, žádné dovozní překážky, vysoká vývozní cla, což má za následek přílišné otevření našeho trhu. Díky tomu a dalším kritizovaným důvodům není české zemědělství konkurenceschopné. Zemědělská lobby tvrdí, že ochrana trhu před dovozem je v zájmu všech, proti čemuž se staví liberálové s tvrzením, že taková ochrana je ale na úkor spotřebitelů. Tyto okolnosti vedly k řadě protestů proti dovozům a nekalé konkurenci.

Součástí Evropské dohody jsou také ustanovení týkající se finanční spolupráce, kdy ČR obdrží od EU dočasnou pomoc, která má charakter grantů a půjček. Jde především o tzv. programy předvstupní pomoci - PHARE, ISPA a SAPARD. PHARE je programem na národní úrovni, v němž je zemědělství jednou z priorit a má v něm samostatný sektor. Tento program poskytuje podporu českému zemědělství při předvstupních aktivitách zaměřených na přípravu odvětví na vstup do EU a přijetí Společné zemědělské politiky. Program ISPA se podílí na financování projektů infrastruktury v oblastech životního prostředí a dopravy. Program SAPARD je pak jedním z nástrojů EU určený pro deset kandidátských zemí. Jeho cílem je zaměřit uchazečské státy na priority společné zemědělské politiky a rozvoje venkova a naučit je používat finanční postupy a kontrolní mechanismy, které jsou praktikovány v rámci EU. Na jeho zavedení a využívání v ČR se podílejí MZe a Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR). Aktivity, na které je SAPARD zaměřen, jsou spolufinancovány z prostředků státního rozpočetu, rozpočtů územních samosprávných celků a dalších veřejných a soukromých zdrojů. Realizační a platební funkci zastává akreditovaná Agentura SAPARD, která je zřízena a působí v rámci odpovědnosti ČR. EU uvolní na tento program z Evropského zemědělského a garančního fondu (EAGGF) pro ČR ročně částku 22 063 tis. EUR. Finanční prostředky z programu je možno začít čerpat kandidátskou zemí, až po oficiálním vyhlášení programu a mohou být využívány, až do jejího vstupu do EU, nejdéle však do konce roku 2006. Jsou přesně stanoveny podmínky, za kterých je možno o pomoc programu požádat.

Téma financování se v naší analýze objevilo v souvislosti s problematikou dotací v oblasti zemědělství. Problém konkurenceschopnosti, restrukturalizace, rozvoj českého zemědělství a jeho přizpůsobení se evropským standardům a normám vytváří velký tlak v otázkách financování. Tento tlak je patrný nejen na poli domácí agrární, dotační a rozpočtové politiky, ale také z hlediska mezinárodní finanční spolupráce. Právě s fondy předvstupní pomoci, konkrétně s programem SAPARD, byla spojena velká očekávání. Zdá se ale, že především v roce 2001 se společně s administrativními průtahy spuštění programu začínají v zemědělských kruzích problematizovat praktické okolnosti a dopady SAPARDu. Někteří zemědělci poukazují totiž na to, že podmínkou pomoci z těchto fondů totiž je, že se poskytuje až po zafinancování projektu z vlastních zdrojů žadatele. Na to však v současné době většina zemědělců prostě sama mít nebude. Zohledňování norem EU tak pro ně zatím představuje zvýšené náklady a žádný přínos. Z jejich pohledu se pak SAPARD jeví jen jako nástroj k osvojení si procedur skladby a předkládání projektů, které jsou běžně užívány v EU, bez dalšího zásadního finančního efektu. Předmětem jejich snažení je tedy přimět naše oficiální autority, reprezentované vládou, přijmout taková opatření, která by v tomto směru zefektivnila praktickou stránku předvstupních fondů.

Na závěr této kapitoly našeho šetření bych rád upozornil na specifičnost a problematičnost venkova obecně. Jak ukazují některé empirické výzkumy je nejtypičtějším rysem naší zemědělské politiky nestabilita. Během období posledních deseti let došlo k zásadním sociálním a ekonomickým změnám. V rámci procesu evropské integrace dochází v ČR k institucionálním změnám, ke změnám v komunikačních strategiích apod. Čeští zemědělci se v porovnání s nezemědělskými sektory a nezemědělským prostorem častěji cítí v některých částech procesu transformace jako poražení. Zdá se, že úspěch realizace projektů rozvoje venkova a zvyšování konkurenceschopnosti zemědělství je spojen s tím, v jaké míře budou reflektovány sociální a ekonomická specifika tohoto prostředí.

Další oblastí, na kterou jsme se zaměřili v souvislosti s Evropskou dohodou jsou investice a s tím spojená veřejná podpora investic.

Evropská dohoda se odstranění překážek mezinárodnímu toku investic věnuje v hlavě V – “Platby, kapitál, soutěž a ostatní ekonomická ustanovení, sbližování práva” v článcích 60 až 63 a dále v hlavě VI – “Hospodářská spolupráce” v článku 74. Tyto články jsou v příloze.

Obecná charakteristika

Na počátku 90 let zde nebylo společenské klima příznivé pro výraznější roli zahraničního kapitálu v privatizovaných podnicích. Hovořilo se o nepřípustnosti vyprodávání “rodinného stříbra” do cizích rukou. Postupně se však situace měnila a ke konci období se již při privatizaci hovořilo o hledání “strategického investora” ze zahraničí.

Zároveň vyspělejší státy lákalo pronikat na náš trh anebo využít levnou pracovní sílu pro svoji výrobu.

Od roku 1993 se celkový objem přímých zahraničních investic zvyšoval, a to jak celkových, tak i ze zemí EU.

pramen: ČNB,

pozn.: v roce 1995 vstup TelSource do SPT Telekom

Problémy a střety

Problémy a střety, tak jak vyplynuly z článků, se týkají několika dílčích otázek:

a) pravidel hospodářské soutěže, zvýhodňování domácích subjektů

b) investice na zelené louce

c) překážky volného pohybu kapitálu

a) V oblasti hospodářské soutěže jde nejenom o zvýhodňování domácích výrobců pomocí zadávání veřejných zakázek, ale také o investiční pobídky poskytované nejenom domácím, ale především smíšeným nebo ryze zahraničním subjektům.

Podpora, která se investicím dostává je kritizována z několika stran. Jednak ze strany domácích výrobců, ale také přímo některými orgány EU. Na jaře roku 2001 proběhly konzultace mezi představiteli Evropské komise a Českou vládou ohledně podmínek veřejné podpory zahraničních investic. Podnětem pro ně byla veřejná kritika systémů podpor investic v kandidátských zemí komisařem EK pro hospodářskou soutěž Mariem Montim. Vedoucí delegace Evropské komise Ramiro Cibriáni pak následně pro týdeník Euro uvedl, že Česká republika uzavřením Evropské dohody přistoupila na podmínku respektovat systém investičních pobídek zahraničním investorům.

Česká strana argumentovala takto: systém pobídek je významným prvkem pro přísun kapitálu, tím přispívá k hospodářskému rozvoji, a tak k přípravě České republiky na členství.

Výsledkem konzultací byl buď souhlas EK s vysvětlením české strany nebo úprava některých investičních pobídek.

Kontrolním orgánem v oblasti veřejných zakázek je v České republice Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Působnost úřadu je vymezeno zákonem o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Úřadu přísluší mimo jiné vykonávat dohled při zadávání veřejných zakázek a veřejné podpory a vykonávat další působnosti stanovené zvláštními zákony. Úřad dále zpracovává výroční zprávu o poskytovaných veřejných podporách, ke které se vyjadřuje Evropská komise. Tato povinnost vyplývá přímo z Evropské dohody, čl. 64 bodu 4b, kde se Česká republika zavázala z důvodu zabezpečení transparentnosti v oblasti veřejné podpory každoročně poskytovat Komisi Evropských společenství, konkrétně Generálnímu ředitelství pro hospodářskou soutěž (DG Competition) zprávy o celkové částce a o rozdělování poskytnuté veřejné podpory .

Úřad dále povoluje výjimky ze zákazu veřejné podpory a dá se říci, že je v tomto směru benevolentní. Z 92 vydaných rozhodnutí v roce 2000 jich 61 bylo: povoleno nebo povoleno s podmínkami.

Pro efektivní aplikaci pravidel v článku 64 Evropské dohody přijala Rada přidružení dva významné dokumenty: rozhodnutím ze dne 30. ledna 1996 Prováděcí pravidla pro aplikaci ustanovení o hospodářské soutěži, ale hlavně: rozhodnutím ze dne 24. června 1998 Prováděcí pravidla pro aplikaci ustanovení o veřejné podpoře. Tato prováděcí pravidla vymezují podrobněji kritéria pro aplikaci relevantních ustanovení článku 64 a postupy pro konzultace a výměnu informací mezi kompetentními orgány České republiky a Evropských společenství. Prováděcí pravidla pro aplikaci ustanovení o veřejné podpoře jsou v příloze. Jako základní požadavek uplatnění postupů Prováděcích pravidel, tedy sledování státní podpory a posuzování její slučitelnosti s Evropskou dohodou, je princip de minimis podpory. Programy podpory anebo individuální podpůrná rozhodnutí, které nezahrnují podporu při vývozu a jejichž celková výše podpory pro jednu firmu v období tří roků není vyšší než
100 000 EUR, budou považovány za opatření mající zanedbatelný účinek na konkurenci a obchod mezi stranami, a nebudou tudíž posuzovány podle těchto Pravidel.

b) V oblasti investic je, tak jak vyplynulo z článků, dalším sporem podpora investic na zelené louce. Hlavním argumentem zastánců nových průmyslových investic, tedy hlavně ministerstva průmyslu a obchodu spolu s municipalitami, je tvorba nových pracovních míst a celkový rozvoj regionu. Odpůrci na to namítají, že náklady veřejného sektoru na vytvoření jednoho pracovního místa způsobem tzv. velkého kapitálu jsou vyšší, než by tomu bylo v případě stejně intenzivní podpory malého a středního podnikání.

Opatření podporující investice na zelené louce – investiční pobídky, nejsou v Asociační dohodě přímo stanovena. Jejich záměr: rozvíjet mezinárodní pohyb kapitálu s cílem vytvoření pracovních míst se však shoduje s jedním ze základních  cílů Asociační dohody: podporovat rozvoj obchodu a harmonických ekonomických vztahů mezi stranami a tím posílit i dynamický hospodářský rozvoj a prosperitu v ČR.

Poskytování investičních pobídek investorům začalo na základě usnesení vlády č. 298 ze dne 29. dubna 1998. Později se dospělo k názoru, že by bylo vhodné provést určité změny (např. prohloubení možnosti využití investičních pobídek snížením minimální výše investice z 25 mil. USD na 10 mil. USD), které by vedly k  rozšíření systému. Tyto změny byly realizovány usnesením vlády č. 844 ze dne 16. prosince 1998. Výsledkem snahy o ucelený systém investičních pobídek bylo schválení zákona č. 72/2000 Sb., o investičních pobídkách, který nabyl účinnosti dne 1. května 2000. Zákon byl akceptován Evropskou komisí.

Investiční pobídky jsou jednou z forem veřejné podpory a jako takové podléhají rovněž režimu zákona č. 59/2000 Sb., o veřejné podpoře, dle kterého je udělováno povolení výjimky ze zákazu veřejné podpory Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže. Tento Úřad stanovuje mj. i přípustnou míru veřejné podpory z hodnoty investičních nákladů vhodných na poskytnutí veřejné podpory a vztahujících se k investičnímu projektu žadatele. Tato instituce, jakožto i stanovování podílů pobídek na nákladech je obdobná s úpravou v zemích EU.

Od roku 1993 do roku 2000, pro které jsou zveřejněny údaje na Ministerstvu průmyslu a obchodu, MPO ve spolupráci s agenturou CzechInvest zajistil pro ČR 106 investičních projektů v objemu investic vyšším než 3400 mil. USD s předpokladem vytvoření více než 35 tis. nových pracovních míst. Jedná se asi o 80 investičních projektů.

Systém investičních pobídek pro investory, který schválila již Tošovského vláda zahrnuje: úleva daně z příjmu právnických osob na dobu 5 let a daňový bonus ve výši prominuté daně, možnost povolení vytvořit svobodné celní pásmo, a to v případě vybraných tzv. strategických investorů, nulovou celní sazbu na dovážené stroje a zařízení a posečkání s platbou DPH za dovážené stroje a zařízení, zvláštní granty na vytváření pracovních míst, a to až do výše 80 000 Kč (tj. asi 2,5 tisíce USD) na jedno nově vytvořené pracovní místo pro občana ČR, granty na zaškolení zaměstnanců až do výše 50 % celkových nákladů na rekvalifikaci a zaškolení českých občanů, poskytnutí investičně připraveného pozemku za výhodnou cenu, přičemž veškerá infrastruktura bude připravena až na hranici pozemku.

V rámci systému investičních pobídek vláda přijala doprovodný program: program podpory rozvoje průmyslových zón, jeho cílem je prostřednictvím podpory obcím přispět k zajištění investiční přípravy území pro konkrétního investora, který uplatnil nárok na investiční pobídky. V roce 1999 bylo na vybudování průmyslových zón rozděleno celkem 149,7 mil. Kč dotací 18 obcím. Pro rok 2000 bylo na tyto účely vyčleněno 400 mil Kč.

Celkem bylo spojením prostředků státního rozpočtu a rozpočtů municipalit dosud připraveno okolo 600 ha investičně připravených pozemků v 45 lokalitách ČR. Ve výrobních objektech, které na plochách vyrostou, najde uplatnění okolo 15 tisíc pracovníků.

Stanovit, jaký je skutečný poměr vydaných prostředků z veřejných rozpočtů na vytvoření jednoho pracovního místa, je velmi obtížné.

c) Odstranění faktických překážek toku kapitálu, jako např. devizových omezení, žádným velkým problémem nebylo. Tak již hovoří například Hodnotící zpráva EK pro rok 2000:

Co se týká omezení toků kapitálu z hlediska právního, pokračoval liberalizační proces přijetím dvou nových zákonů: Zákona o pojišťovnictví, který liberalizuje uzavírání smluv se zahraničními pojišťovacími společnostmi, a Zákona o telekomunikacích, který ruší omezení přímých investic do místních telefonních sítí s platností od konce roku 2000. Dále byl v září 2000 přijat Zákon o dluhopisech, který odstraňuje povinnost získání předchozího oprávnění pro vydání dluhových cenných papírů na zahraničním kapitálovém trhu.

Nejvážnějším případem byla kauza o Loterijní zákon, kdy se jednalo o jednoznačné porušení článků 45 a 46 Asociační dohody. Tyto články jsou v příloze a týkají se rovných podmínek pro podnikání.

Na nesoulad s těmito ustanoveními Evropské dohody byli poslanci upozorněni již před hlasováním, ministry financí, zahraničních věcí a spravedlnosti. Novela zákona totiž zakazovala, společnosti se zahraniční majetkovou účastí provozovat loterie a sázkové hry včetně takzvaných spotřebitelských soutěží. Navíc paragraf 4 odstavec 5 novely stanovil, že "povolení k provozování loterií a jiných podobných her může být vydáno pouze právnické osobě, která má sídlo na území České republiky. Povolení nelze vydat tuzemské právnické osobě se zahraniční majetkovou účastí ani právnické osobě, ve které má tato společnost majetkovou účast.”

Poslanecká sněmovna byla nucena zareagovat a 11. března 1999 schválila vládní novelu tohoto zákona, kde již bylo kompromisní ustanovení, že Ministerstvo může tuzemským právnickým osobám se zahraniční majetkovou účastí nebo právnické osobě, ve které má tato společnost majetkovou účast, u sázkových her podle § 2 písm. i) povolit výjimku.".

ZÁVĚR

Vstup ČR do struktur EU může být tedy vnímán jako součást procesu liberalizace; otázka konkurenceschopnosti v jednotlivých sektorech hospodářství - a to jak v evropském, tak i ve světovém měřítku; přebírání institucionalizovaných struktur jednání - právních norem, mechanizmů kontroly, financování, komunikace atd. Proces přidružení může být také chápán jako součást procesu politické, sociální a hospodářské transformace, ke které v ČR od roku 1989 dochází. Problémem tedy je, jak jednotlivé procesy od sebe oddělit, a jak jednoznačně označit jejich důsledky či vlivy. Otázkou by také mohlo být, zda je takové oddělení vůbec možné. Zadání této práce - propojení některých ustanovení Evropské dohody s jejich důsledky - nás přimělo překonat tento problém užitou metodou a určitou mírou obecnosti výsledků. Závěry by měly být nazírány především jako mezistupeň, jako východiska a podměty pro další podrobnější analýzu, která by si pravděpodobně vyžadovala jiné pracovní postupy a techniky. Šetření tedy slouží jako předvýzkum.

Literatura

Euro info center - příspěvky na konferenci:

Balzcerowicz L.: Socialism, capitalism, transformation, Central European University Press, Budapest 1995.

Hudečková H., Lošťák M.: Sociologická hlediska hodnocení efektivní integrace agrárního sektoru ČR a EU, ČZU v Praze, 2001, str. 16.

Lafontaine O., Müllerová Ch.: Žádný strach z globalizace (blahobyt a práce pro všechny), Ústav mezinárodních vztahů, Praha 1999, str. 237.

Leibfried S., Pierson O.: European social policy: between fragmentation and integration, The Brookings institution, Washington 1995.

Lošťák M.: Projekty rozvoje venkova a jejich realizace (pohled z hlediska transakčních nákladů), in Zemědělská ekonomika, ročník 1999 (3), č. 45, str. 101 - 107.

Lupescu M.: The implications of enlargement on the WTO commitments of the EU and associated countries the case of agriculture, College of Europe, Natolin 2000.

Mácha M.: Sociálně ekonomické souvislosti integrace ČR do evropské unie: v oblasti zaměstnanosti, pracovních a sociálních vztahů: shrnutí analýz, Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, Praha 1998.

Mlčoch L.: Úvahy o české ekonomické tranformaci, Vyšehrad, Praha 2000.

Svatoš, M.: Společná zemědělská politika - nezbytné reformy, důsledky pro ČR po vstupu do EU, přednáška ICEU v Praze, 2001.

Švejnar J.: Česká republika a ekonomická transformace ve střední a východní Evropě, Academia, Praha 1997.

Zlý B.: Evropská unie a integrační procesy od A do Z: výkladový slovník, Montanex, Ostrava 1997.

Česká republika hodnocení Evropské komise, Delegace evropské komise v české republice, Ústav mezinárodních vztahů, Karolinum, Praha 1998.

Evropská unie od A do Z - příručka evropské integrace, Karolinum, Praha 1997.

Finanční zdroje EU pro ČR - Phare, Evropská komise, Praha 2000.

Poziční dokument ČR ke kapitole 7 - zemědělství, vláda ČR, Praha 1998.

Program SAPARD, odbor realizace a kontroly programu SAPARD Ministerstvo zemědělství, 1999.

(http://www.compet.cz/EU_cz/PPVP.htm).

Smlouva o Evropské unii, Ústav mezinárodních vztahů, Praha 2000.

Výroční zpráva Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže 2000 (http://www.compet.cz/VyrocZprav/VyrZpr00_CZ.htm).

Vyhodnocení účinnosti investičních pobídek (http://www.mpo.cz/reader/?MIval=cw_usr_view_Document&ID=2789&LANG=CZ).

Jiné zdroje na internetu:

www.agris.cz,

www.agronavigator.cz,

www.compet.cz (Úřad pro ochranu hospodářské soutěže),

www.euroskop.cz,

www.euroinfocentrum.cz,

www.evropska-unie.cz,

www.mze.cz (Ministerstvo zemědělství ČR),

www.mpo.cz (Ministerstvo průmyslu a obchodu),

www.newton.cz,

www.patria.cz (www.monitoring.patria.cz),

www.pro-bio.cz (Svaz ekologických zemědělců),

www.vlada.cz (Úřad vlády ČR).

PŘÍLOHA

1. Tímto se zakládá přidružení mezi ČR na straně jedné a Společenstvím a jeho členskými státy na straně druhé.

2. Cílem této dohody je:

- poskytnout vhodný rámec pro politický dialog umožňující rozvoj těsných politických vztahů mezi stranami;

- podporovat rozvoj obchodu a harmonických ekonomických vztahů mezi stranami a tím posílit i dynamický hospodářský rozvoj a prosperitu v ČR;

- poskytnout základnu pro finanční a technickou pomoc Společenství ČR;

- poskytnout vhodný rámec pro postupnou integraci ČR do Společenství ČR bude za tím účelem působit ke splnění nutných podmínek;

- podporovat spolupráci v kulturních otázkách.

celostátní - místa střetů odborná - články,

deníky - strany střetů periodika dokumenty

EVROPSKÁ DOHODA ¾ ¾ ® OBLASTI ¾ ¾ ® ZÁVĚRY