Jestliže bychom měli stručně vyjádřit, co je tématem naší práce, dalo by se to shrnout následující větou: analýza politických diskurzů vzniklých v souvislosti s interpretací politických událostí z konce listopadu 1997.

V období po Rumlově a Pilipově kritickém veřejném vystoupení vznikly dva příběhy, které mají svůj počátek právě ve zmíněné události, nicméně v politickém střetávání byly a jsou stále využívány. Na jedné straně je tu verze ODS, která hovoří o tzv. Sarajevském atentátu, jenž skončil neúspěchem - “atentátníci” jsou považováni za zrádce. Na druhé straně je tu verze US a dá se říci i ostatních malých stran tzv. Čtyřkoalice, která hovoří o lži a korupci. Na počátku tedy máme dva příběhy:

Již zde narážíme na první potíž. Zatímco verze ODS má jednoznačné a již ustálené pojmenování, příběh US (pro zjednodušení nebudeme uvádět ostatní zainteresované subjekty, někdy to ani není možné s určitostí říci) toto jednoznačné pojmenování postrádá. Mohl by se jmenovat i “černé konto”, “švýcarské konto” atd. - volba názvu “tajné konto” je tedy již naším zásahem.

Pokud bychom chtěli být důslední, museli bychom počítat se čtyřmi příběhy:

Při vyhledávání textů jsme se však zaměřily pouze na první dva (hlavní) příběhy, vyhledávání jejich negací je nepoměrně obtížnější, pokud neobsahují stejná klíčová slova jako hlavní příběhy. Vyhledávání článků probíhalo téměř výhradně elektronickou cestou, prostřednictvím archívů článků na internetu. Zde se - negativně i pozitivně- projevila doba, po kterou se už s různou intenzitou na této práci pracuje, protože podmínky na jednotlivých stránkách se v čase různě proměňovaly. Pro příběh Sarajevského atentátu sloužily jako vyhledávací výrazy většinou “sarajev*”, “atentát*”, pro příběh Tajného konta byl vyhledávací výraz většinou “kont*”. Hvězdička značí libovolnou příponu k danému základu. Tímto způsobem jsme získali výběr článků s těmito výrazy od listopadu 1997 z denníků MF Dnes a Právo, pro Lidové noviny máme v tomto období vybrané pouze ty články, které obsahují pouze přesné výrazy “atentát” či “konto”. Za poslední rok, tedy od dubna 1999 do března 2000, jsme získali přepisy článků či relací obsahující hledané výrazy z hlavních médií s celostátní působností. Podrobnosti jsou v následujících tabulkách:

Vyhledáváno podle “atentát*” nebo “kont*”. Jestliže jsme v uvedeném titulu nevyhledávali, je proškrtnut.

“Hermeneutická analýza vychází z literárně vědní textové interpretace. Pomocí subtilních interpretačních postupů se pod povrchem textu odhalují jeho skryté hlubší struktury. Odkrývají se autorské intence a poukazuje se na specifické argumentační struktury. (...) Z toho vyplývají specifické přednosti i slabiny hermeneutické analýzy. Tímto postupem je možné analyzovat pouze několik málo textů, zato z mnoha různých aspektů. Pro zpracování většího množství textů je však tato metoda nevhodná. Navíc je tento způsob rozboru silně subjektivní. Výsledek výzkumu je spjatý s osobou, která výzkum provádí. Poznávací proces mohou ostatní ověřit jen velmi podmíněně. Různí odborníci se mohou dobrat velmi rozdílných výsledků.” [ Schutz, Hagen, Scherer, Reifová 1998:31]

V naší práce jsme se, v protikladu k citovanému úryvku, zabývali velkým počtem článků, jak je patrno z tabulky. A zároveň tedy ani analýza každého nebyla tak “hluboká”, jak citát naznačuje. texty jsme neanalyzovali z mnoha různých aspektů, ale v podstatě jen z jednoho - z pohledu příběhu, vývoje příběhu, jeho vlastností, z pohledu vedeného otázkou, zda je možné z analýzy různých verzí příběhů zjistit, proč převážila právě ta která verze. Rozhodně souhlasíme s tvrzením, že je tento způsob rozboru silně subjektivní.

- “ (...) konkrétní diskurz čili - zjednodušeně řečeno - rámec diskuse, v němž se o daném tématu hovoří určitým způsobem.” [ McQuail 1999:269]

- “[ diskurz je] jazyk nebo soustava reprezentací, který se společensky vyvinul za účelem vytvořit a dát do oběhu koherentní sadu významů o nějaké tématické oblasti.” [ Fiske 1987:14 podle McQuail 1999:269]

Pro snazší orientaci naší i pro připomenutí již vzdálených událostí byl sestaven chronologický sled událostí, který je obsahem Přílohy 1.

Cíl práce:

Měli bychom asi přesněji vyjádřit, z jakého zázemí vycházíme, když se zabýváme výše zmíněnými příběhy. Jako základní východisko můžeme použít známý citát: “Jazyk je průvodcem po “sociální realitě”. ...jazyk je mocným nástrojem, který určuje veškeré naše uvažování o společenských problémech a procesech. Lidské bytosti nežijí v objektivním světě jako takovém, ani ve světě svých společenských aktivit, jak je obvykle pojímáme. Jsou především vydány na milost a nemilost určitému jazyku, jenž se stal médiem pro vyjádření jejich společnosti.” [ Sapir 1929:209 podle DeFleur, Ballová-Rokeachová 1996:259] . Úlohu jazyka jako stavebního prvku vnímání a pojímání reality asi není třeba rozebírat. Stejně jako je nepochybný vliv médií na jazyk: “... média mají významný vliv na náš jazyk a na významy, s nimiž pracujeme. Činí tak několika způsoby: uvádějí nová slova i s jejich významy; rozšiřují význam existujících výrazů; odstraňují starší významy a nahrazují je novými; a ze všeho nejvíc stabilizují existující zvyky pro používání významů v naší slovní zásobě.” [ DeFleur, Ballová-Rokeachová 1996:276, kurzíva orig.] I když je samozřejmě otázkou (ale ne pro tuto práci), jak významný je onen zmíněný “významný vliv”.

Samozřejmě se naskýtá otázka, v jaké míře do hry vytváření reality vstupuje nezávislost médií. McQuail [ 1999:368] v typologii účinků médií podle dvou os - časového rozpětí a záměrnosti - řadí definování reality a vyznění událostí mezi neplánované (nezáměrné) a dlouhodobé, zřejmě v protikladu k mediální kampani, jejíž účinky jsou naopak označeny jako krátkodobé a plánované. Podobně DeFleur a Ballová-Rokeachová nepovažují vytváření významu médii za vědomou činnost: “... ti, kteří sbírají, zpracovávají a šíří zprávy, tak nečiní s úmyslem vytvořit v našich hlavách nějaký určitý obraz nebo nám dokonce zorganizovat naši osobní agendu. (...) Stejně tak při zvýšeném zájmu televize o takový jev, jako je ‘crack’, nejde při vysílání o to ustavit pro toto slovo v našem jazyce nový význam. To jsou všechno nezáměrné vlivy, které ti, jež řídí média, pravděpodobně netušili, ani nezamýšleli.” [ 1996:299] . Stěží však odlišíme, zda se v našem případě jedná více o nezáměrné konstruování reality, nebo o důmyslně vedenou mediální kampaň. A již zcela mimo náš dosah je rozlišení, zda novináři vystupují jako “nevědomé” nástroje mediální kampaně či naopak zcela záměrně posilují konkrétní výklady reality.

Když to shrneme - média mj. předkládají (vytváří či zprostředkovávají) různé verze reality - popisují, pojmenovávají a interpretují události. V této práci sledujeme dva různé výklady téže události, jejich vývoj, proměny. A samozřejmě také pojmenování a specifické výrazy, které se s daným výkladem reality pojí, protože používaný jazyk ovlivňuje uvažování o dané události, vytváří onen rámec (diskurz), ve kterém se ‘o určité věci hovoří určitým způsobem’. Jde nám právě o tyto rámce a o příběhy, které se v jejich rámci odehrávají.

a) Příběh sarajevského atentátu - sarajevo, atentát - Klausova verze - chtěli se ho zbavit, a tak na něj zaútočili, když byl pryč.

nonA) negace Příběhu sarajevského atentátu - antisarajevo - Rumlova a Pilipova verze - že byl pryč není podstatné, bylo potřeba něco udělat a rychle, aby se nerozpadla vláda.

b) Příběh tajného konta - konto - ODS má v zahraničí tajné konto.

nonB) negace Příběhu tajného konta - antikonto - žádné tajné konto ODS není a nebylo

2. 2. Nositelelé příběhů

A) ODS (a dále M. Zeman)

nonA) J. Ruml a I. Pilip (a dále US)

1) pojmenování události

3) nové výrazy a nové významy

komplot mocných

puč

křivda

atentátníci

spiklenci.

pučisté

zrádce

rozbíječ strany

3. 2. Stručná historie “sarajevského atentátu”

V této kapitole nastíníme vývoj výrazu “sarajevský atentát” a dalších souvisejících slovních spojení.

Trochu překvapivě nacházíme první zmínku o “sarajevském atentátu” ve spojení s listopadovou výzvou J. Rumla a I. Pilipa ve Svobodném slově z 2. 12. 1997, kdy vyšel článek s titulkem “Sarajevský atentát - tentokráte na Klause”. Pak se toto sousloví na více než dva měsíce vytrácí. Objevuje se jen jednou v Právu, ale v jiném významu:

Právo 9. 12. 1997: Z vůle a pro kapric jednoho jediného muže zastavila se kolečka vládní mašinérie na celých čtrnáct dní a pohnou se, až se nějak vysloví kongres ODS. Jak se vysloví, dá se dobře tušit. Vysloví se jako Václav Klaus: když nebudu ve vládě já, nebude tam ani ODS. V dějinách najdeme řadu analogií. Od oné bolševické "car nám zatopil, nuže, i my mu zatopíme" až po Švejkovo zhodnocení sarajevského atentátu: "Zabili jste mi strejčka? Tady máte přes držku!" Komu se však zatápí a kdo dostává facku?

Samotný počátek asociace, možná spíše zárodek, můžeme nalézt už 29. 11. v MF Dnes v reakci M. Macka na Rumlovu a Pilipovu výzvu: "Má to jednoznačně charakter puče." [ MF 29. 11. 1997] Od té doby můžeme sledovat označování dvou vyzyvatelů jako pučistů.

V. Klaus se poprvé aktivně zapojil v neděli 4. 1. 1998 v pořadu TV Nova 7 čili sedm dní, ve kterém v diskusi s J. Luxem použil výraz "mediální atentát". Tento výrok následující den přetiskly LN i MF Dnes:

LN 5. 1. 1998: Klaus z této situace viní také sdělovací prostředky, které podle něj uskutečnily na jeho stranu během posledních dvou měsíců mediální atentát.

MF 5. 1. 1998: Z tohoto stavu obvinil Klaus sdělovací prostředky, které podle něho spáchaly v uplynulých dvou měsících na ODS mediální atentát.

Ale zpět na počátek roku 1998. Znovu se pojem sarajevského atentátu objevuje v námi sledovaných dennících až v Lidových novinách 24. 2. 1998 v přetisku článku O. Neffa z Neviditelného psa z 23. 2. 1998:

LN 24. 2. 1998: Jan Ruml působí dojmem člověka, který ví jak komunikovat s lidmi a který není podrazník (ačkoli ten sarajevský atentát ...no, nechme toho).

Později už se sarajevský atentát stal běžně užívaným pojmenováním pro události listopadu ’97.

MFD 23.11.1998: Ruml totiž dokázal zopakovat úspěch z prvního kola senátních voleb a znovu Koukala deklasoval. "Je to pro mě rozčarování," přiznal zdrcený Koukal. Ze své porážky obvinil voliče, kteří se podle něj jednak neopodstatněně obávají souběhu funkcí senátora a primátora, a jednak jim poctivost v politice nic neříká. "Symbol loňského listopadu je něco, co by podle nás v politice nemělo být," prohlásil Koukal v narážce na takzvaný sarajevský atentát, kdy tehdejší člen ODS Jan Ruml vyzval Václava Klause, aby kvůli nejasnostem ve financování strany odstoupil z předsednického postu.

MFD 3.3.1999: Z výroční zprávy o hospodaření vyplynulo, že bývalé finanční skandály ODS její dárce neodradily. "Mě se dotklo, když po sarajevském atentátu vystoupili pánové Ruml a Pilip a obvinili pana Klause z podivných věcí. Považoval jsem tedy za svou povinnost jako pravicový občan udělat konkrétní čin. Podnikám tady jen díky tomu, že je tady pravice. Za dar se nestydím," uvedl Vlastimil Chládek, který straně věnoval 120 tisíc korun.

Části sousloví sarajevský atentát, odkazující na události listopadu 1997, se vyskytovaly i v dalších slovních spojeních.

Nepříliš používaným se stal zkrácený výraz "Sarajevo", přestože jako zkrácená verze sarajevského atentátu je srozumitelný.

Různých spojení se slovem sarajevský se objevilo několik: sarajevský dar, sarajevské události, sarajevský puč, sarajevští spiklenci, sarajevský pád, sarajevské zemětřesení, sarajevská epizoda, předsarajevská pravostředová koalice, dočasný sarajevský vítěz, sarajevsko- rudolfínské politické experimentování , sarajevské rozjímání o mravní rozšafnosti [ titulek] .

Trvalejším výrazem, který má možná naději na přežití, je “sarajevský syndrom”, jehož autorem zřejmě je M. Daneš. Je to jediný výraz, který obsahuje ‘sarajevo’ a zároveň je negativně zabarven i v neprospěch ODS.

Sarajevský syndrom tak není pouze problémem Klausovým, ale postihuje českou politickou scénu ve svém celku.

MF 2. 9. 1999: Svým předvolebním inzerátem jasně dokázal, že "sarajevský syndrom" u něj pokročil daleko.

Svobodná Evropa 4. 9. 1999: Navrhované změny se totiž prakticky nedotýkají zmiňovaných problémů, ale jsou zaměřeny především na články ústavy, týkající se pravomocí prezidenta, resp. jejich výrazného omezení, jako by sarajevský syndrom zasáhl i expertní skupinu ODS a ČSSD a hnal ji při práci na podobě nové ústavy za vidinou Václava Havla jako pouhého kladeče věnců a reprezentanta státu v zahraničí.

Již byl zmíněn mediální atentát, který předcházel sarajevskému atentátu. Později se stalo slovo atentát uváděné v souvislosti s vedoucími politiky synonymem pro nečestný pokus o odstranění, podobně jako je slovo "-gate" synonymem pro aféry. Někdy je důvodem pro analogii snaha odstranit protivníka v jeho nepřítomnosti, podle cíle cesty nebo místa pobytu politiků můžeme nalézt zmínku o hanojském či jiném atentátu:

MF 3. 9. 1999 rozh. s V. Klausem: Otázka: Zeptám se trochu s nadsázkou: včera jste se vrátil z pobytu v Kanadě a během té doby Miroslav Macek řekl, co jsem už citoval. S kritikou kampaně přišli i Jan Koukal a Jan Bürgermeister. Nebude z toho kanadský atentát?

LN 21.12.1999: Pak by ovšem mladá krev v ČSSD, vědomě nebo ne, hrála roli pouhého komparsu. A její výkřik z uplynulého víkendu by ani zdánlivě nebyl pokusem o "pekingský atentát", ale pouhou pekingskou kachnou.

Právo 23.12.1999 rozh. s M. Zemanem: Otázka: Sdílejí tenhle optimismus i vaši straničtí kolegové? Václav Klaus měl své Sarajevo; neobával jste se, když jste během cesty po Asii dostal zprávu o těch posledních průzkumech, že na vás bude spáchán pro změnu "hanojský (či pekingský) atentát"?

Během práce s texty se objevilo několik dimenzí, ve kterých je možné vzájemně srovnávat pozitivní a negativní verzi sarajevského atentátu. Jedná se ale pouze o dimenze, které je možné vyvodit a doložit z analýzy textů, nejedná se o všechny relevantní faktory rozhodující o převážení té které verze - ty nelze vyvodit pouze z textové analýzy.

Námi vysledované dimenze můžeme rozdělit na ty, které se váží k nositelům příběhu, a na ty, jež se váží k příběhu samotnému.

Morální prvek v základním příběhu je silnější, negaci síla a přesvědčivost schází.

MF 17.9.1998 (autor B. Doležal) Pokud jde o "sarajevský atentát", v zásadě platí , že tyranovražda není zločinem, je však z nejrůznějších důvodů nezbytné, aby tyran byl přítomen. Když naproti tomu napneme svou fantazii a představíme si (uvádím samozřejmě jen hypotetický příklad) politika, který ujišťuje svého odjíždějícího šéfa: jen klid, starouši, my už to tady nějak ustojíme - a rozloučiv se s ním jidášským polibkem, odchází před novináře hrát si na Bruta, budeme si připadat ne jako doma, nýbrž jako v Chicagu třicátých let.

MF 24.7.1998: K určitému projasnění pozadí Rumlova jednání poslouží jeho nedávno vydané knižní interview s Janou Klusákovou. Na novinářčinu opakovanou otázku, zda si uvědomuje, že zveřejnění výzvy v okamžiku Klausovy nepřítomnosti v zemi jej mohlo v očích veřejnosti poškodit, se Ruml opakovaně dušuje, že o ničem takovém toho dne vůbec nepřemýšlel, neboť náhle cítil, že to musí udělat právě teď. Své rozhodnutí vystoupit přijal prý zcela spontánně a sám. Rumlova slova zní až dojemně a čtenář má sklon jim uvěřit. Jinou otázkou je, kdo v něm jeho intenzivní pocit ohrožení (demokracie, pravice), na základě něhož se odhodlal neprodleně jednat, vyprovokoval. To Ruml neříká a snad ani říci nemůže.

Sarajevský atentát byl rozvíjen následujícími motivy, podrobněji rozebranými v samostatné kapitole (viz 3.4.):

a) hradní spiknutí

b) spiknutí se Zieleniecem

c) Bendovy teorie

d) komplot mocných

e) Zemanovo spiknutí

f) mediální atentát

V rámci negace sarajevského atentátu je možné identifikovat dva motivy, které na Rumlovu a Pilipovu verzi navazují, ale potíž je v tom, že ji v podstatě popírají.

Tím ale popírají základní tezi Rumlovy a Pilipovy verze, že jejich hlavním motivem bylo zachovat vládu, zabránit jejímu rozpadu a po V. Klausovi chtěli jen jeho rezignaci z postu předsedy ODS. Tyto dva motivy tedy negaci sarajevského atentátu oslabují, mluví ve prospěch hlavního příběhu. Paradoxní je, že tak činí právě členové tábora J. Rumla a I. Pilipa.

K jakým symbolům příběh odkazuje, do jakých hloubek? Tato dimenze nevyplynula přímo z analýzy textů, v podstatě byla implantována z vnějšku. Ale skutečnost, že symbolický rozměr není přímo reflektován, může být jen potvrzením myšlenky, že odkaz na kolektivní symboly je natolik samozřejmý, že na něj netřeba upozorňovat. Samozřejmě je obtížné konfrontovat, který symbolický odkaz je silnější, resp. je obtížné pro takové tvrzení nalézt argumenty. Přesto myslíme, že v našem konkrétním příkladě není sporu, že výhoda je jednoznačně na straně sarajevského atentátu.

To se nepochybně daří V.Klausovi i ODS - neustále se objevuje nějaká zmínka nebo narážka na Sarajevský atentát. V případě Antisarajeva už je to mnohem slabší, hlavní protagonisté ustupují ze své verze a přistupují na opačný příběh, protože souhlasí, že onu výzvu špatně načasovali. Tím v podstatě úplně vyklízí pole, protože v rámci tohoto příběhu má klíčovou úlohu právě nepřítomnost V. Klause v republice (resp. jeho přítomnost v Sarajevu). Přitakáním, že “jsme to špatně načasovali”, se autoři zříkají svého vlastního příběhu. Měli by naopak popřít, že přítomnost či nepřítomnost hrála nějakou roli. Přestože i nadále podotýkají, že jim nešlo o odstranění V. Klause jako premiéra, přijímají jako relevantní a (pro vyznění události) podstatnější kritérium otázku přítomnosti či nepřítomnosti V. Klause. Tímto však svůj příběh v podstatě opouštějí a přijímají Příběh sarajevského atentátu za svůj vlastní. Otázkou zůstává, zda k této změně sami dospěli, či zda k ní byli donuceni.

MF 27.11.1998: Měli jsme čekat, míní rok po pádu vlády Ruml [ titulek]

P r a h a - Bývalé špičky Občanské demokratické strany v čele s Janem Rumlem a Ivanem Pilipem, které loni 28. listopadu vyzvaly Václava Klause k odchodu z vedení strany, po roce přiznávají, že by se dnes zachovaly jinak. Ačkoliv Ruml, Pilip i další trvají na tom, že kvůli tehdejším finančním skandálům ODS museli veřejně vystoupit, s časovým odstupem to však hodnotí jako špatně načasovanou akci. Klaus byl totiž v té době mimo republiku - v Sarajevu. "Byla to strategická chyba," říká Ivan Pilip. "Kdybychom to tehdy neudělali, situace by dál zrála a krizové místo by někdy přijít muselo. Ale mohlo to být celé o něčem jiném než o tom 'Sarajevu'. Mnoho lidí, kteří v ODS zůstali, by podle mě nakonec bojovalo na naší straně." Proč se tehdy Rumlovi lidé se svou výzvou Klausovi unáhlili a nepočkali na jeho návrat? Na to mají tuto odpověď: Dotlačila nás do toho hrozba Luxových lidovců. "Lidovci ten den hrozili, že odejdou z vlády. Naznačovali však, že pokud my něco podnikneme, tak to neudělají," tvrdí tehdejší místopředseda poslanců ODS Jan Černý, který se k Rumlovi a Pilipovi přidal. I Jan Ruml přiznal, že ho v pátek 28. listopadu 1997 motivovalo právě jednání KDU-ČSL: "Kdybych věděl, že lidovci ten den stejně z vlády vystoupí, možná bych se svým prohlášením počkal na Klausův návrat. Asi bych tolik nespěchal. Ale vystoupil bych v každém případě, protože jsem měl pocit, že doba nazrála." Podle Černého vrhlo vystoupení lidovců špatné světlo na Rumla a jeho kolegy. "Vystoupením lidovců z vlády byl v podstatě odstraněn premiér Klaus, a tím se z toho stal mýtus sarajevského atentátu. Ale nám o jeho odstranění z vlády nešlo. My ho vyzývali k odchodu z vedení ODS."

Sarajevský atentát byl rozvíjen následujícími motivy:

1) hradní spiknutí

2) spiknutí se Zieleniecem

3) Bendovy teorie

4) komplot mocných

5) Zemanovo spiknutí

6) mediální atentát

Většinou nijak blíže nedefinovaný, ale o to frekventovanější příběh o tajemné roli V. Havla či Hradu v listopadových událostech, mocně podepřeny úlohou V. Havla při sestavování Tošovského vlády a “rudolfínským projevem”. Často je připojen motiv odvěkého sporu o pojetí politiky mezi V. Klausem a V. Havlem.

Právo 13. 2. rozh. s V. Klausem: Otázka: Nemohl jste tedy zabránit alespoň rozštěpení ODS? Kdybyste nekandidoval znovu na jejího předsedu a místo toho vyzval k zachování jednoty...

Podívejte, ta trhlinka v ODS tu byla delší dobu a šlo jedině o to, zda se ji podaří zacelit, nebo zda se roztrhne dále. Je naprosto evidentní, že v čele těch, kdo se snažili o to druhé, stál bývalý místopředseda ODS Josef Zieleniec. Vždycky je to o dvou stranách mince. Měl jsem ustoupit já, nebo měl ustoupit Zieleniec? Když na konci října zkusil ten svůj riskantní manévr, bylo mi jasné, že tím věc nekončí a že ty manévry budou pokračovat dále. Já jsem to nebyl, kdo tu stranu rozbíjel - a myslím, že každý, kdo to chce vědět, to ví.

MF 25.01.2000: Daleko zajímavější než samo nařčení Josefa Zieleniece je dodnes otázka, co k němu Jana Kavana a Miloše Zemana vedlo. Josef Zieleniec byl přece v té době již dávno mimo veřejný život. A tu už máme další velký otazník: Proč se vlastně tento někdejší neúnavný propagátor ODS a nesporný aspirant na místo Klausova nástupce tak náhle stáhl z politické scény? Domnívám se, že z důvodu prezidentovy vážné nemoci se začal ministr zahraniční prezidentovi jevit jako jeho vhodný nástupce. Jde nesporně o muže čestného a nezkorumpovaného. Josef Zieleniec má také své zázemí v ekonomii, a to je v současnosti dosti velký handicap Václava Havla. Postrádá disidentskou minulost, což se občanům národa, kteří se svou drtivou většinou proti předešlému režimu neangažovali, musí jevit jako velké plus. Josef Zieleniec je prostě daleko více člověkem z lidu. Navíc vždy vedl spořádaný rodinný život a vypadá jako milý strýček, na kterého je spolehnutí. Souhrnem by to vše představovalo významné předpoklady pro jeho kandidaturu na post prezidenta republiky... Má to však jeden dosti velký háček: Josef Zieleniec byl úzce spojen s ODS. To ovšem znamenalo, že mohl prakticky odepsat podporu své kandidatury zleva, a to v době, kdy levice nabývala na české politické scéně výrazně na významu. Problém byl nakonec vyřešen na podzim roku 1997 náhlým a zcela nečekaným odchodem Josefa Zieleniece ze všech vládních a stranických funkcí. Zdál se to být odchod patřičně inscenovaný.

Jedna z teorií spiknutí, která svého času zasáhla všechny hlavní denníky.

Právo 28.8.1998: Benda osočil Hrad z politiky, která končí "protofašismem" [ titulek]

Senátor a člen výkonné rady ODS Václav Benda obvinil prezidentův tým na Hradě z útoku proti parlamentní demokracii, který by se mohl podle něj zvrhnout v "protofašismus". Benda to uvedl ve čtvrtečních Lidových novinách. Prezidentův poradce Jiří Pehe v rozhovoru s Právem Bendovi obratem doporučil psychiatra a šéf Unie svobody Jan Ruml o výrocích rozzlobeně řekl, že jsou "absolutně absurdní". Benda o Hradu tvrdí: "Podezírám je z dosti závažného útoku proti parlamentní demokracii, ze snahy budovat společnost jinak než na principu politických stran. Ono ,jiné řešení' se ovšem v historii demokracie nikdy neosvědčilo, bez stran se demokracie mění v protofašismus." Podle Bendy se loni uskutečnily v době jednání ČR s NATO a EU "tři pokusy o zvrat politického vývoje". Všechny prý měly "východní souvislosti". Benda vyjmenoval jarní "pokus o politickou a ekonomickou destabilizaci" (byla to doba vládních balíčků reagujících na krizové momenty), odstoupení Josefa Zielence z postu ministra zahraničí a "sarajevský atentát". Benda tvrdí, že nechce kritiku "svrhávat pouze na bedra těžce nemocného Václava Havla", neboť "mnohé rozhodují pánové Jiří Pehe, Marián Čalfa a další".

Právo 6. 5. 1998: Ve stylu bijte zabijte, nikoho neživte oznámil Miloš Zeman veřejnosti, že má pro policii dokumenty mimořádné závažnosti. Jsou-li pravé, znamená to, že prezident Václav Havel a bývalý ministr vnitra Jan Ruml se spikli, aby pomocí tajných služeb destabilizovali Českou republiku a rozkotali dvě největší strany, ODS a ČSSD. To je fantastická představa. Pro Václava Havla i Jana Rumla by to musel být konec politického života. Jsou-li dokumenty pravé. A nejsou-li? Znamenalo by to, že Miloš Zeman podruhé v krátké době upadl do stejné "kufříkové" pasti.

Právo 9. 5. 1998: Klaus si není jist, jestli bude mít prezident Havel radost z Peheho prohlášení. K údajnému zápisu z konspirativní schůzky lidí z Hradu u exministra vnitra Jana Rumla, které předal policii šéf soc. dem. Miloš Zeman, předseda ODS ve čtvrtek pro Právo uvedl: "K pravosti dokumentů - jestli mají takové nebo jiné razítko - se vyjádřit nemohu. Nepochybuji ale o tom, že sarajevský atentát nepadl zčistajasna jako blesk z čirého nebe a že se setkávali nejrůznější lidé." Jak upozornil, slyšel z nejrůznějších míst, že se scházeli i v takových sestavách, jaké avízují listiny od Zemana (Ruml, Havel, ředitel Úřadu pro zahraniční styky a informace Oldřich Černý, Jiří Křižan - pozn. red.). "Mně, člověku, který tyto věci podceňuje, samozřejmě o těchto schůzkách kdekdo v průběhu celého roku 1997 říkal. Říkali také: Ty jsi naivní, že jen máváš rukou," dodal Klaus.

Právo 29. 6. 1998: Přihlásit se k odkazu Tošovského vlády je pro ODS nemožné, vznikla-li podle Klause komplotem "mocných v této zemi".

MF 20. 2. 1998: Jedno snad lze přičíst lídrům ODA k dobru. Že se na rozdíl od Václava Klause a jeho lidí nesnaží zastřít svůj nemravný pakt se sponzorskými podniky snováním paranoidních příběhů o spiknutí a mediálním atentátu.

MF 12.1 1998: Slova o mediálních atentátech, spiknutích a snahách někoho vyšachovávat ze hry, která používá Václav Klaus ke zdůvodnění pádu jeho vlády, jsou proto poněkud paranoidní," řekl Pithart

Šoltys tvrdí, že: “Noviny ... mají charakter média vyjadřujícího jednoznačně identifikovatelné politické postoje. ... je nezbytné udělat synchronní průřez postojů a prožitků, které nabízejí jednotliví novináři politických stran ke zvolenému tématu, stejně jako výběrový diachronní průřez a sledovat vybranou stranu, jak se její postoje a prožitky proměňovaly v politické hře, která k tématu veřejné politiky nastala. Tento poměrně snadno zjistitelný a formulovatelný příběh pak konfrontovat se zjištěními, co z novin proniklo do vědomí elit, odborníků a občanů.” [ Potůček a kol. 1994:86] Jak se ukazuje, není to vždy tak jednoznačné. Jestliže média přijmou pojmenování “sarajevský atentát”, přidávají se implicitně na stranu ODS (aniž by to zamýšlela), přestože v textu mohou vystupovat proti ODS. Vzniká tu pak rozpor mezi zjevným a skrytým obsahem, podobný dvojné vazbě - rozporu mezi verbální a neverbální složkou komunikace.

Není pochyb o úloze Příběhu Sarajevského atentátu v průběhu kritické situace v ODS - o úloze mýtu usnadňujícího překonání kritické situace. V generální linii mýtu: “... se děj začíná narušením rovnováhy mocí [ výzva J. Rumla a I. Pilipa] , takto vzniklá nerovnováha musí být silou opačnou vrácena zpět do stavu stability. Výsledný stav je podobný předchozímu, ale nikdy ne stejný [ odchod odpadlíků do US, V. Klaus stále předsedou ODS, podobné volební preference jako před událostí] . V Greimasově podání počáteční část mýtu začíná zápornou sérií [ Šrejbrovy milióny, tajné konto, sarajevský atentát - výzva k odstoupení, pád vlády] ... Obrat nastává sledem zkoušek, které jsou založeny na “smlouvě” přijaté hrdinou [ projití volbou na kongresu, forenzní audit] , a pak nastupuje kladná série funkcí (neštěstí je odvráceno a hrdina je odměněn) [ stoupající preference, opoziční smlouva - předsednictví sněmovny] [ Greimas 1966 podle Kabele 1998:311] . Mýtické pojímání napomáhá orientaci v neurčité situaci díky jednoznačné polarizaci stran - odlišuje na ty správné a na ty špatné, a zároveň posiluje identitu skupiny, “...vybízí k přijímání a nabízení pomoci, umožňuje a posvěcuje transcendentní spoluutrpení.” [ Kabele 1998:316] (přestože mýtus sarajevského atentátu transcendentní rozměr postrádá, pokud bychom jako transcendenci nebrali “přežití jediné skutečné pravice”.)

1. pojmenování konta
2. pojmenování události
3. další výrazy

• tajné
• švýcarské, ve Švýcarsku
• zahraniční
• černé
• údajné
• tajemné
• utajované
• nelegální

• skandál - finanční, s financováním
• základní skandál ve sponzorování stran,
• kolem zahraničního konta,
• kolem existence či nexistence tajného konta
• s údajným(i) zahraničním(i) kontem (konty), zatajovanými sponzory a nepřiznanými daněmi
• aféra
• kolem nezákoného financování ODS
• matka všech afér
• kauza
• případ - údajných černých švýcarských kont ODS, případ financování ODS,

lhaní, lháři

objasnění

černé peníze

podezřelé machinace

Obr. 2 - Schéma diskurzu Příběhu tajného konta

Poměrně jednoznačné rozčlenění - v případě tajného konta byla ODS nečistě financována penězi z úplatků a nyní zamlčuje existenci tohoto konta a lže o něm, v případě antikonta se překvapivě málo mluví o tom, že se jedná o křivé, falešné obvinění, a přitom se tato možnost nabízí. Pouze se popírá existence konta, ale nenapadají se jako lháři ti, kdo tvrdí opak. Z pohledu morálního náboje tak hlavní příběh výrazně dominuje.

a) zprostředkovatelem ve Švýcarsku byl M. Tuero

e) kontaktní osobou ODS na Švýcarsko a konto byla přítelkyně M. Macka

Právo6.12.1997: Místopředseda Miroslav Macek včera předem popřel existenci švýcarské spojky ODS, kterou má být údajně jeho přítelkyně. Na páteční tiskové konferenci oznámil, že se mu "z mnoha stran dostalo informací", že tisk "má po neděli opět vytáhnout jeden kalibr" a "chce označit jednu moji osobní přítelkyni, která je shodou okolností švýcarská občanka, za kontakt ODS na Švýcarsko a konto". "Prosím vás, nic z toho není pravda a radil bych vám, abyste všechno, co se bude říkat v příštích dnech o mně a dalších členech, kteří by měli případně kandidovat na kongresu ODS, brali s rezervou," řekl Macek ke spekulacím.

Symbolický odkaz na tajné konto, navíc ve Švýcarsku, není nijak slabý, ale jak už jsme psali výše - těžko srovnávat symbolického mohutnosti. V tomto případě je to ale snadné, protože antikonto žádný symbolický odkaz neobsahuje.

Tajné konto – zpočátku byli nositeli lidé z okruhu J. Rumla a I. Pilipa, ale postupem času, po zapojení oficiálních institucí do běhu událostí ztrácejí tuto pozici. Nositeli se stávají státní zástupce J. Křivánek a jeho mluvčí S. Novák. Je otázkou, jestli to bylo pro příběh konta posílení nebo oslabení. Původní nositelé nad ním ztratili kontrolu a přestali jej tedy užívat v politickém soupeření. Zapojení institucionalizovaných vyšetřovatelů posílilo pozici antikonta tím, že se existence konta nepodařila (dosud) prokázat, ale zároveň toto “dosud” představuje neustálou potenciální hrozbu (pokud ovšem konto existovalo!). Svými prohlášeními ale zároveň nepokrytě dávali najevo, že existenci tajného konta vše nasvědčuje. Vyšetřovatelé tak přispěli k posílení obou příběhů – k posílení konta svými prohlášeními, k posílení antikonta svými výsledky.

5. Pojmenování příběhů

Při srovnání obou příběhů a pojmenovávání událostí, které jsou jejich součástí je nezbytné věnovat i několik slov názvům těchto příběhů. Situace za jakých se objevovaly (či byly měněny viz. mediální atentát -> sarajevský atentát) tyto názvy otevírá široké pole interpretacím o motivech a záměrech aktérů, jejichž rekonstrukce je obtížná a nutně subjektivní. Zastavme se proto pouze u vlastních názvů příběhů a jejich relevanci.

První slovo z názvu příběhu tajného konta, má své synonyma ve slovech utajované, tajemné či černé. Protikladem k těmto slovům jsou slova veřejné, otevřené, jasné, kterými se vymezují vůči ODS nositelé příběhu. Druhé slovo (konto) se snaží zaměřit na problém financování strany, obecněji peněz. Zde není použito protikladu, ale asociace. Peníze jsou špinavé, nepoctivé, jde o ně v první řadě, popřípadě další stupeň: černé peníze vyvolávají skandál, aféru. Posluchači mají nabýt dojmu, že ODS je temnou, neveřejnou stranou s prolhanými lidmi toužícími i po černých penězích na svá konta, neváhajících tajně a nelegálně jednat se zahraničím. Proti nim stojí otevření lidé, kteří si veřejně přejí objasnění případu.

Zatímco slovo konto určuje obsah příběhu, přídavné jméno tezi posiluje a zároveň vymezuje postoj aktérů. Poselství je zřejmé a souvisí s předmětem sporu, zda konto existovalo, nebo nikoliv a co by z toho mělo plynout.

U příběhu sarajevského atentátu, je tomu jinak. Slovní spojení sarajevský atentát je ustálené a výklad jeho významu má dokonce slovníkové znění: “Dne 28.června 1914 byl v Sarajevu zavražděn příslušníky jihoslovanské teroristické organizace rakouský následník trůnu František Ferdinand d’Este (takzvaný sarajevský atentát). Tato událost se stala záminkou k rozpoutání první světové války.” Snahou nositelů tohoto příběhu proto bylo, aby naplnění tohoto slovního spojení novým obsahem (NO), bylo co nejautentičtější. Podstata obou událostí však byla velmi rozdílná (viz. tabulka).

Především nešlo o atentát (útok na život nějaké významné osobnosti provedený z politických příčin). Nebyly si podobné oběti “atentátu” (tlustý, nábožný aristokrat, následník trůnu marně čekající na příležitost vlády vers. sportovní, světský demokrat, tehdejší premiér vlády), ani konkrétní místa události (automobil, most vers. konference popřípadě letiště), Rozdílné je i místo, oběť nebyla na místě atentátu (!) stejně jako vztah “atentátníků” k oběti (jiný národ, jiná sociální skupina vers. stejný národ, podobná sociální skupina, stejná politická strana). Z toho důvodu bylo nutné doplnit příběh pojmem zrada, který však zase nezapadá do kontextu dokazovaného sousloví, neboť v původním významu nelze čin organizace Černá ruka jistě označit jako zradu. Rozdílné jsou též způsoby provedení, zde byla však uplatněna asociace střelná zbraň = prohlášení v tisku. Vytěžena byla skutečnost, že v obou případech bylo několik “atentátníků” proti zdánlivě osamocené oběti.

Posluchači mají nabýt dojmu, že sarajevský atentát byl komplotem mocných (alternativně hradním spiknutím) proti bezbranné oběti. Proti zrádcům a rozbíječům strany stojí ukřivděná, ale nezlomená oběť.

"Toleranční patent", "superG", "opoziční smlouva","mobilizace", "sarajevský atentát", "ekonomické balíčky". Asi žádná jiná strana nezvládá s takovou bravurou jako ODS umění masové komunikace. I profesionálové uznávají, že si v tomto ohledu ODS a zejména Václav Klaus počínají jako zkušená reklamní agentura. Princip je jednoduchý: k sebesložitější politické události, strategii nebo dokumentu připojit jednoduchý slogan, který věc přiblíží i nejprostšímu voliči. Slogan neustále opakovat, až se zcela ujme. Co je ale důležité hodnotící odstíntakového pojmenování si určuje sama ODS. O pětici dodatků k opoziční smlouvě tak včera většina novin psala jako o "tolerančním patentu". Je to spojení slov známé každému absolventovi základní školy, dobře se pamatuje a pěkně se vyjímá v titulku zprávy či komentáře. Vzniklo to jednoduše. Na středečním brífinku po podpisu smlouvy Klaus sám řekl: "My tyto dohody pracovně nazýváme tolerančním patentem." Elegantně tak zabránil tomu, aby se v titulcích objevilo "mesaliance", "kočkopes" či jiné hanlivé označení.

• Každá strana prosadila jeden dominantní příběh.

• opora v realitě

V případě konta je klíčová snaha o dopátrání se, jak to vlastně bylo. Nikdo (z nositelů příběhu) neví, jak to bylo. Nikdo nemůže dokázat, jak to bylo. A když nelze nic dokázat, nezbývá než spekulovat. Jenže nelze přesvědčivě spekulovat - jde jen o to, kdo uzná jaká "fakta" jako pravdivá, ale nic víc udělat nemůže - jen vybrat podle svého úsudku "realistická fakta" a ta pak interpretovat.

Jestliže shrneme výše uvedené, jde:

• diskurzy negací

• přináležitost k jiným diskurzům

Příběh konta je součástí širšího diskurzu korupce, případně korupce v politických stranách, zařazení po bok dalších kauz (např. ODA) mu ubírá na výjimečnosti - jde sice o skutečně “velký” finančním skandál, ale přeci jen je to finanční skandál, třeba jako topné oleje. Na finančními skandály už máme zavedené pojmy, zvyklosti, víme, jak to asi dopadne s vyšetřováním... Oproti tomu sarajevský atentát je první událostí tohoto typu v naší nedávné historii, a i proto si musel vytvořit vlastní diskurz, který tuto událost výrazně zviditelnil.

c) sarajevský syndrom

Při srovnání s cíli, které jsme si kladli v počátcích práce, musíme přiznat, že se nám nepodařilo popsat, jak a s jakými záměry jednotlivé strany používají různé příběhy. Podařilo se ale určit strategie, jež používali zastánci příběhů k jejich prosazení. Obdobně se nám podařilo vymezit diskurzy obou příběhů - rámce diskuse, v níž se o daném tématu mluví určitým způsobem - a tím vymezit i to, jakým způsobem se o obou “událostech”, tajném kontu ODS a sarajevském atentátu, mluvilo v minulosti, mluví v současnosti a, pokud nedojde k výrazným změnám, bude mluvit i v blízké budoucnosti.

DeFleur, M. L., Ballová-Rokeachová, S. J. 1996. Teorie masové komunikace. Praha: Karolinum.

Fiske, J. 1987. Television Culture. London: Methuen.

Greimas, A. 1966. Sémantique structurale. Récherche de méthode. Paris: Libraire Larousse

Kabele, J. 1998. Přerody. Praha: Karolinum

McQuail, D. 1999. Úvod do teorie masové komunikace. Praha: Portál.

Potůček, M., Purkrábek, M., Vavroušek J. a kol. 1994. Zrod teorie veřejné politiky v České republice. Praha: ISS FSV UK

Sapir, E. 1929. The Status of Linguistics as a Science, Language 5.

Schutz, W., Hagen, L., Scherer, H., Reifová I. 1998. Analýza obsahu mediálních sdělení.

Praha: Karolinum.

Přílohy

jaro 1996 - výroční zpráva ODS

• po několika dnech od uveřejnění zjištěno, že Bács už od roku 1982 nežije (reportér LN, Istvan Lékó, nalezl v Budapešti hrob jediného muže tohoto jména, navíc zjistil, že tento muž byl zarytý příznivec komunismu), Sinha dar popírá (Marek Vítek z TV Nova zjistil několika telefonáty na ostrov Mauricius, že jediný Radžív M. Sinha je místní doktor, který nikdy nebyl ve střední Evropě a ani nebyl ve finanční situaci, aby si mohl takový sponzorský dar dovolit)
• výkonný místopředseda ODS Libor Novák je pověřen vyšetřováním, které ale nikam nevede, hájí se tvrzením, že oba sponzory zapsal do seznamu poté, co obdržel dvě darovací listiny na jejich jména, darovací listiny však nechce zveřejnit

• tisková mluvčí tvrdí, že ODS má k dispozici Bácsovu darovací listinu, podle Petrové listina obsahuje adresu a rodné číslo (podle všech svědků, kteří později listiny spatřili, přitom listiny tyto údaje neobsahovaly)
• L. Novák naopak vše v MF Dnes popírá, uvádí, že bližší informace nejsou známy a ani nebudou nikdy nalezeny

• podle denníku Právo L. Novák uvádí, že s finanční částkou přišel pouze fax s uvedením osobních údajů dárce

• Klaus sděluje, že ODS chce zjistit pravé dárce sponzorských darů
• L. Novák pro MF Dnes: “My jsme se dozvěděli o tomto problému až teď. Pokud bychom věděli jaký problém s tím je, tak jsme ty peníze zařadili mezi anonymní dary.” (poznámka: zákon o politických stranách nepřipouští anonymní dary nad 100 tisíc korun) a k informaci Jany Petrové, že darovací listiny uvádějí i rodná čísla a adresy sponzorů: “Ona není právník, takže předpokládala, že ten papír, který máme, je darovací listina. Ale v něm žádné další údaje nejsou.”

• v LN Novák uvádí, že příště si bude strana své dárce ověřovat
• Klaus zdůrazňuje, že publikováním jmen Sinha a Bács svědčí o tom, že “strana nic neutajovala a ani netušila žádnou čertovinu”

• grémium ODS rozhodlo, ze bude ustavena finanční komise, která celou záležitost po L. Novákovi ještě jednou přezkoumá, pokud by se dárce ani tentokrát nepodařilo nalézt, bude částka převedena ve prospěch humanitárních akcí
• komunistická poslankyně Zuzana Rujbrová vyzívá ministra Kočárníka, aby sporný dar ODS zabavil z titulu své funkce ve prospěch státu, odůvodňuje to posudkem právnické fakulty, ve kterém se tvrdí, že si ODS nemůže peníze ponechat, protože není známo, kdo je na účet převedl: podle platného zákona musí být na dar uzavřena smlouva, kterou obdarovatel vyjadřuje vůli příjemce obdarovat, v případě ODS však platná darovací listina neexistovala
• ministr odmítá, svůj postoj opřel mimo jiné o právnický posudek Ústavu státu a práva, jehož závěr vyznívá ve prospěch ODS, “Když hodíte žebrákovi do klobouku minci, také nezná vaše jména - a přesto jste ho právoplatně obdaroval”, argumentoval Milan Kindl, ředitel ústavu a prorektor plzeňské právnické fakulty

• výkonná rada ODS přijímá návrh nové koncepce získávání sponzorských darů

23. října 1997 - odstoupení Zieleniece

• Zieleniec odstupuje z funkcí ministra zahraničních věcí a místopředsedy ODS s odůvodněním, že “nebyl informován o závažných rozhodnutích týkajících se hospodaření strany” a proto za ně nemůže nést politickou zodpovědnost

• výkonná rada ODS ustanovuje kontrolní komisi, která má do měsíce zjistit skutečnou identitu tajemných dárců

• ve sdělovacích prostředcích se objevují první informace, že za sponzorskými dary ODS stojí lidé blízcí Třineckým železárnám

• televize Nova zveřejňuje skutečné jméno dárce 7,5 miliónů korun - Milana Šrejbra, který byl předsedou představenstva společnosti Moravia Steel, jenž v době, kdy byl dar poskytnut, získala od státu podíl v Třineckých železárnách
• Šrejber připouští, že “nějaké peníze” ODS poslal, ale pouze jako soukromá osoba

• Macek potvrzuje, že sporné dary přišly za Šrejbrova bankovního konta u Banky Haná

• Novák přiznává, že bez vědomí výkonné rady a užšího grémia strany jednal s představiteli Moravia Steel a přebírá na sebe veškerou odpovědnost za celý finanční skandál s falešnými sponzory

• Mladá fronta Dnes zveřejňuje informaci, podle níž má ODS ve Švýcarsku tajné konto, ze kterého mohla v minulých letech financovat své aktivity
• podle ČT je na kontě uložena částka 170 mil Kč
• ihned po zveřejnění informace se o případ začala zajímat ekonomické kontrarozvědka
• podezření, že ODS disponuje v zahraničí kontem potvrdilo několik členů vedení ODS: J. Zieleniec, I. Pilip a J. Vodička potvrdili, že o možnosti využít peníze ze zahraničí hovořil na jednom jednání manažer strany Tomáš Ratiborský - a to v souvislosti se zajištěním finančních prostředků na nové sídlo ODS, které strana chtěla koupit (konto měl podle některých informací založit V. Kožený a dispoziční právo mělo být původně vedeno na Petra Čermáka (předchůdce Nováka), ten však obvinění při policejním výslechu odmítá; předmětem podezření se staly především Čermákovy styky s Viktorem Koženým, na jehož náklady bývalý výkonný místopředseda opakovaně cestoval do zahraničí, Čermák po výslechu před novináři prohlašuje: “Ty jsou v tisku popsány tak, že je o tom napsáno dokonce více, než já sám vím. Na mých kontaktech s Koženým není nic tajného. Stejně tak mohu říct, že pan Kožený žádné konto ve Švýcarsku nezakládal, a dokonce ani nikde jinde na světě. Takže my můžeme celkem v klidu spát a celkem se usmívat nad tím, jak si vy spekulujete a vymýšlíte jednu blbost za druhou.”)
• Sled událostí:
• 11:00 V hlavní kanceláři ODS ve Sněmovní ulici se koná tisková konference. Vedení strany v čele s V. Klausem na ní reaguje na stupňující se skandál s financováním ODS. Premiér oznamuje, že celé politické grémium dá na únorovém kongresu strany své funkce k dispozici. Jan Stráský prohlašuje, že skutečně existovala nabídka na financování strany ze zahraničí, ODS ji však odmítla.
• 12:00 V. Klaus spolu s ministrem zahraničí odlétá na konferenci států střední a východní Evropy do Sarajeva.
• 14:30 J. Lux na tiskové konferenci prohlašuje , že vysvětlení ODS ke skandálu se sponzoringem strany nezní věrohodně. Naznačuje, že lidovci možná vystoupí z vlády. V. Havel telefonuje exministrovi J. Rumlovi. Ruml se rozhodne jednat a telefonuje s Luxem a s I. Pilipem.
• 15:00 Odboráři vyzývají vládu k odstoupení. ČMKOS je přesvědčena, že skandál s financováním ODS je k tomu pádným důvodem.
• 16:00 KDU-ČSL svolává mimořádnou tiskovou celostátní konferenci strany na večer, aby rozhodla o dalším postupu lidovců.
• 17:00 V kanceláři ministra financí v Letenské ulici se schází J. Ruml s ministry I. Pilipem, J. Vodičkou, S. Volákem a poslancem J. Černým. Diskutují o politické krizi, nakonec se dohodnou, že vyzvou V. Klause k odchodu z čela strany.
• 17:30 Ruml s Pilipem telefonují do Sarajeva V. Klausovi, že ho vyzývají k odchodu.
• 18:00 J. Ruml a I. Pilip předstupují před novináře s prohlášením, jejímž stručným obsahem je jasná výzva, aby Klaus odstoupil. Předseda lidovců krátce poté v rozhlasovém rozhovoru oznamuje, že V. Klause by mohl nahradit I. Pilip.
• 19:30 Místopředseda ODS M. Macek, který neměl o ničem tušení a odpoledne odjel v klidu domů na Moravu, označuje J. Rumla a I. Pilipa za pučisty.
• 20:00 Místopředseda ODS J. Stráský se připojuje k I. Pilipovi a J. Rumlovi s výzvou k odchodu V. Klause. Ministr J. Vodička prohlašuje, že nová vláda by měla spatřit světlo světa do týdne.
• 21:00 Do sněmovní ulice se začínají sjíždět delegáti celostátního výboru KDU-ČSL. J. Lux odmítá myšlenku, že by mohl být novým premiérem. Otevřeně se už začíná hovořit o možnosti demise lidoveckých ministrů.
• 22:00 Tiskový mluvčí premiéra opakuje, že V. Klaus se zatím ke vzniklé situaci nevyjádří.
• 23:30 Vedení KDU-ČSL předstupuje před novináře a oznamuje, že lidovečtí ministři opouštějí vládu. J. Lux zároveň prohlašuje, že pokud vláda V. Klause neodejde, zasadí se jeho strana a vyslovení nedůvěry kabinetu v Parlamentu.

• Sled událostí:
• 11:00 Místopředseda ODA M. Prokop oznamuje na konferenci aliance v Brně, že politická rada ODA doporučila svým ministrům demisi. I. Pilip jako host konference vyzývá její účastníky k rehabilitaci pravice. V. Klaus stále jedná na konferenci v Sarajevu.
• 12:30 Na ruzyňské letiště přilétá ze Sarajeva letadlo s Václavem Klausem na palubě. Na úřadu vlády přijímá z rukou J. Luxe demisi lidoveckých ministrů.
• 13:00 Klaus přichází do sídla ODS ve Sněmovní ulici na jednání výkonné rady ODS. Je obklopen reportéry a televizními štáby. Předseda ODS nevylučuje svůj odchod, odmítá však nést sám “kolektivní zodpovědnost” za sponzorský skandál.
• 14:00 Na jednání výkonné rady ODS přijíždí J. Ruml.
• 15:00 J. Lux přijíždí na zámek v Lánech, kde se zotavuje z nemoci prezident republiky. Informuje V. Havla o postojích své strany.
• 15:30 K útoku na premiéra se připojuje i kardinál M. Vlk, který prohlašuje, že Klausův způsob vlády brzdí další politický vývoj země.
• 16:35 Prezident republiky V. Havel vystupuje v Lánech s projevem. Vyzývá v něm celou vládu, aby podala demisi.
• 17:00 Před sídlem ODS ve Sněmovní ulici, kde jedná výkonná rada, se scházejí Klausovi přívrženci. Dav skanduje hesla: “Václave, nedej se!”, “Držet, držet!” a “ODS je Klaus!”. Předseda strany vychází na ulici a děkuje lidem za podporu. Prohlašuje, že “nic nekončí”.
• 18:00 M. Zeman vyzývá k předčasným volbám, které považuje za nejlepší řešení krize. V. Klaus telefonuje V. Havlovi a klade si ultimátum - v nové vládě nebude J. Zieleniec.
• 19:35 Z hlavní kanceláře ODS odchází znechucený J. Ruml. Na ulici je ostře napaden zfanatizovaným davem. “Za tohle jsem se za komunistů nenechal zavírat,” prohlašuje a odchází.
• 19:40 V přízemí v okně se objevuje I. Pilip. Dav skalních fanoušků píská a křičí na něj, že je zrádce. Jeden demonstrant ho polévá limonádou.
• 21:00 Přijíždí L. Klausová, dav ji vítá. Několikrát za večer vychází na ulici s prohlášeními k davu.

• 0:15 Vedení ODS po jedenáctihodinovém jednání vystupuje na tiskové konferenci. V. Klaus oznamuje, že podává demisi na funkci ministerského předsedy a nebude ani v budoucí vládě.
• výkonná rada ODS vydává usnesení, podle kterého nikdo z vedení ani výkonné rady nemá dispoziční právo k žádnému kontu v zahraničí.

• policie a státní zastupitelství začínají prověřovat informace o existenci nelegálního zahraničního konta ODS.

• další informace o nejasnostech v hospodaření ODS:
• stana údajně přijala sponzorský dar od amerického Výboru pro podporu ODS ve výši 2 mil Kč
• členové východočeské ODS prohlašují, že z vedení strany bylo přes jejich organizaci v Hradci Králové legalizováno 750 tisíc Kč z černých zdrojů

13.-14. prosince 1997 - mimořádný kongres ODS v Poděbradech

• Pilip a Ruml zakládají v ODS názorovou platformu, která chce prosazovat důsledné vyšetření financování strany
• stranická vyšetřovací komise, která prošetřovala údajné nelegální finanční zdroje v Hradci Králové, jejich existenci nepotvrdila, Dvořák však přijal její závěry se značnými výhradami

• Pilip, Ruml a další členové názorové platformy opouštějí ODS

• Jan Ruml naznačil, názorová platforma vytvoří nový politický subjekt.

• Dvořák prohlašuje, že koncem týdne předá Službě pro odhalování korupce a závažné ekonomické trestné činnosti veškeré cestovní příkazy představitelů ODS za posledních 5 let

• Dvořák rezignuje na funkci místopředsedy strany z důvodu pochybností o způsobu, jakým strana objasňuje problémy se svým financováním. (Policie požádala ODS, aby jí všechny doklady související s kontem a falešnými sponzory předala. B. Dvořák s T. Ratiborským takový seznam listin sestavili a předali spolu s průvodním dopisem vyšetřovateli. V dopise, který Dvořák podepsal svým jménem, se uvádí, že v hlavní kanceláři už žádné další dokumenty nejsou. Nakonec však musel vzít podpis zpět, protože nebyl schopen garantovat, že Macek s Ratiborským kopie darovacích smluv nevlastní.)
• Klaus prohlašuje, že Dvořák patrně neunesl tlak médií, šéf severomoravského sdružení Mirek Topolánek, že Dvořák “nebyl na rozdíl od vrcholných politiků na úpravu a komentáře svých výroků v médiích ještě zvyklý”, L. Benešová, že má prý o Dvořáka “skutečný strach”, protože odstupující člen vedení “je ve špatném duševním stavu” a to, že o jeho výrocích média ne vždy korektně informují, údajně špatně snáší.

• grémium ODS jedná s firmou Deloitte and Touche o provedení forenzního auditu, který by měl prověřit financování strany; Klaus prohlásil, že zadaný audit by měl objasnit:

• podle předpokladu strany by výsledky forenzního auditu měly být známy ještě před zahájením volební kampaně, to znamená do konce dubna

Série skandálů, která v minulých letech prošla Evropou jasně ukazuje, že je na čase změnit systém financování politických stran. Problémem zůstává, že v této oblasti principielně nelze najít optimální řešení. Při financování politických stran soukromou sférou dochází ke střetávání se tržního a veřejného sektoru, který každý funguje podle odlišných pravidel. Není možné zajistit, aby jednání běžné v soukromé sféře založené na vzájemně výhodné smlouvě, nepřecházelo do sféry veřejné, když jedním z jednajících je zástupce politické strany. Ve veřejné sféře je toto jednání amorální neboť působení malé, ale úzce vyhraněné a dobře organizované skupiny může s minimálními náklady (navíc bez legitimity demokratické volby) ovlivnit méně organizovanou většinu.

Z ní vidíme, že se situace v České republice od ostatních států výrazně odlišuje zejména ve zveřejňování účtů stran a ve nestanovení limitů pro stranické výdaje. Chybou je zejména nezveřejňování účtů politických stran. Jediná země ze sledovaného vzorku, u které tato povinnost nevyplývá ze zákona je Velká Británie, kde však politické strany své účetnictví ukazují dobrovolně (u nás tak činí pouze Unie svobody na svých internetových stránkách). V neexistence jakýchkoliv limitů pro výdaje kandidátů, či celých stran, jsme také výjimkou mezi demokratickými zeměmi. Kombinace těchto dvou faktorů se jeví jako naprosto smrtící pro transparentnost světa financí českých politických stran.

1. Na centrální stranický účet chodí peníze z černých kont. V oficiálních výkazech stran se tyto zdroje legalizují tím, že v seznamech figuruje řada prostých členů jako dárců malých, několikatisícových částek. Vedle toho jsou tito lidé i plátci oficiálních členských příspěvků, vykazovaných však souhrnně, bez identifikace.
2. Sponzor přinese kufr hotových peněz, ty se uloží do trezoru a rozpouštějí se rovněž coby např. stranické příspěvky.
3. Sponzoři zaplatí za strany cenu pronájmu stadiónu na mítink, služby, případně sjezd, kongres či konferenci. Takový sponzor není zapsán v seznamu dárců.
4. Sponzor poskytující služby poskytne stranám "smluvní slevu", takže pořadatel uspoří. Sponzor není zahrnut do výkazu.
5. Kandidát ve volbách do Parlamentu či na radnici si založí vedle oficiálního centrálního stranického účtu vlastní konto a vybírá peníze na kampaň, neoficiálně je mu volně k použití bez kontroly stranou.
6. Skupina dárců si sjedná "bílého koně" (jednotlivce či firmu), který převezme roli dárce. Jako takový figuruje v seznamu dárců sečtené sumy. Nevyhovuje to však zákonu, který výslovně žádá identifikaci dárců, nikoliv prostředníka u příspěvků nad sto tisíc korun. Pro tento účel se uvádí advokátní kancelář či banka uskutečňující finální převod na stranické konto, což nejlépe zaručuje anonymitu.
7. Mateřská firma dotuje dceřiné společnosti. Takové firmy sice např. nevyplácejí dividendy, ale z čistého zisku odesílají sponzorské dary.
8. Na zahraničním kontu, které je mimo kontrolu českých orgánů, spřízněná osoba shromažďuje peníze od sponzorů.
9. Firma využije daňového ráje a založí krycí společnost, která sice nevyvíjí žádnou činnost, avšak v identifikaci dárců figuruje s adresou vzdálené země.
10. Provize (úplatky) lidem, kteří je zčásti odvedou do stranické kasy.
11. Sponzor poskytne výrobek či službu nikoliv straně, nýbrž vlivným jednotlivcům (auto, telefon, zájezd na Kanáry).
12. Reklamní agentura vykáže služby straně třeba ve volební kampani, placena je ale z jiných zdrojů utajeného sponzora.”

Literatura:

tabulka: Is Europe corrupt?, The Economist, 29.leden 2000

citace: Dengler, R., V České republice není žádný problém financovat činnost strany z černých peněz, Právo, 9.12.1997