Projekt: Tisková konference a její proměna ve zprávu v tisku

AUTOŘI:

Petr Bednář
Olga Doubravová
Lucie Jarkovská
Kateřina Koubová
Věra Tůmová


Obsah:

1. Úvod

2. Teoretický vstup
   2.1 O zpravodajství a novinách obecně
   2.2 O českých denících

3. Empirie
   3.1 Metodologie, kritéria posouzení
   3.2 Jednotlivé kauzy
   3.3 Strategie deníků
   3.4 Novinářské finty a neřesti

4. Závěr

Přílohy: souhrnná tabulka

Literatura

 

  1. Úvod

V rámci týmového výzkumu v semináři Politické a ekonomické sociologie, jsme se rozhodli zkoumat česká média z hlediska transformace tiskové zprávy v novinářský článek. Někteří z nás ve své novinářské profesi narážejí na rozpory při srovnávání článků tiskové agentury ČTK s články v médiích. Jde přitom o specifické obsahové posuny od agenturních zpráv, které lze najít ve zpravodajských článcích, jenž jsou definovány jako objektivní, či jsou nejméně subjektivní. Zaměřili jsme se na psaná média, konkrétně celostátní české deníky.

Ve výzkumu jsme se snažili vysledovat, do jaké podoby se změní původní informace z tiskové konference ve sledovaných denících. Rozhodli jsme se použít tiskové zprávy vlády, které vycházejí v doslovném přepisu i na internetové stránce a jsou tudíž přístupné nejen novinářům přítomným na konferencích, ale i zpětně kontrolovatelné. Šlo nám o to pokusit se zachytit specifické způsoby selekce a modifikace zprávy.

Zajímalo nás, co má na výběr a zpracování zprávy v článek vysledovatelný vliv. Napadlo nás, že by to mohla být například příslušnost novináře k určitému deníku, postavení uvnitř deníku či samotná osobnost novináře. Z těchto předpokladů jsme pak vycházeli při formulaci hypotéz. Formace zprávy je podle našeho mínění silně ovlivněna vnitřními a často nepsanými pravidly deníku, tedy zažitou praxí, jak má vypadat zpráva a jakým způsobem je přípustné ji formovat, vytvářet titulek, perex a popisky k fotkám.

Odlišili jsme zpravodajství od publicistiky, do které se promítá vlastní názor novináře, a sledovali jsme snadněji uchopitelné zpravodajství. V něm by totiž nemělo docházet k žádným významovým ani kontextovým posunům smyslu, nemluvě o vlivu postoje novináře, který nesmí být ze zpravodajství poznat. Zpravodajství má pouze sdělovat, co se kdy, kde stalo, případně proč a jak, a kdo se děje účastnil.

V souladu s novinářskou etikou by měla existovat maximální snaha o zachování původní informace, v našem případě informace z tiskové konference. Jako opěrný bod jsme použili agenturní zprávu. Domníváme se však, že zpravodajské články bývají mnohdy vědomě formulovány tak, aby informaci posunuly alespoň do jiného významového kontextu.

Předpokládáme tedy, že novináři při psaní svých článků zaujímají určité strategie. Z toho vycházejí naše hypotézy:

 

H1: Ve zpravodajských článcích dochází k obsahovému posunu podle toho, v jakém deníku zpráva vyjde.

H2: Vnitronovinová variabilita, tedy uvnitř redakce jednoho deníku, je v obsahovém posunu menší než mezinovinová variabilita. Ta je naopak velká.

H3: Obsahové posuny jsou důsledkem vědomých strategií novináře.

 

 

2. Teoretický vstup

 

2.1. O zpravodajství a novinách obecně

Noviny jsou nejstarším masovým médiem. Obvykle mají univerzální informační charakter. Noviny a časopisy mají ze všech masových médií nejdiferencovanější cílové skupiny, které si navzájem vůbec nemusí konkurovat (Blažek 1998).

K základním konstitutivním znakům charakterizujících moderní noviny patří: 1. všeobecná dostupnost, 2. aktuálnost, 3. univerzalita (zájem o všechna témata), 4. periodicita.

McQuail (1999) jako základní znaky novin zdůrazňuje: pravidelné a časté vycházení, zbožní charakter, informační obsah, působení ve veřejné sféře, městské a světské publikum a relativní svobodu.

Blažek (1998) považuje podstatu novin za informační trh, “kde si dáváme nabídky a hledáme partnery a spojence. Noviny jsou vtělením modelu světa jako toku příležitostí, které využijeme buď teď, nebo nikdy.”

 

 

Zpravodajství

V rámci žurnalistiky se historicky vydělily různé mediální žánry. Ty jsou identifikovány podle své funkce, formy, jazyka a obsahu. Důležité je, že jednotlivé žánry podle společných prvků chápou stejným způsobem jak autoři, tak čtenáři. Žánry tak usnadňují tvorbu i čtení textů (McQuail 1999).

Základní dělení žurnalistických textů vede linii mezi zpravodajstvím, zaměřeným na informace, a publicistikou, orientovanou na názory. V tomto dělení jsou pak striktně oddělovány subjektivní názory novináře od objektivních faktů. Informování o událostech by mělo být zcela očištěno od toho, co si o události myslí novinář. Zpravodajství má zachovávat věcnost, přesnost, úplnost, spolehlivost, aktuálnost a citovou neutrálnost.

Až do 18. století nepatřilo zprostředkování názorů k úlohám tisku, hodnocení událostí příslušelo spíše letákům, traktátům a manifestům (Kunczik 1995). Praxe však ukázala, že bezpodmínečné vyloučení vlivu pisatele je příliš obtížné.

“Znalostmi a hodnotícím postojem je dalekosáhle podmíněn výběr toho, co se považuje za událost a tedy důvod pro zprávu. Na druhé straně právě komentář, ve kterém se autor hlásí k určitým názorům, provádí srovnávání a výslovně hodnotí, je vlastně krokem k vytvoření zodpovědné objektivnosti,” píše Bohuslav Blažek (1998). Redaktor internetových novin Gentlemanův deník Ivan Straka totéž vyjadřuje následujícím způsobem: “Aktuálnost je pozlátko, objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.”

Cílem zpravodajství je podat odpověď na základní otázky týkající se události – kdo, co, kdy a kde, v případě rozšířené zprávy i jak a proč. McQuail (1999) vyjmenovává základní rysy událostí, které by mělo zpravodajství vystihnout: 1.časovost a aktuálnost, 2.nečekanost, 3.předvídatelnost, 4.zlomkovitá povaha, 5.pomíjivost, 6.nápadnost, 7.oznamování, 8.zajímavost, 9.fakticita.

Na zpravodajství jsou v západních médiích hodnoceny (čtenáři, a tedy i vydavateli) následující znaky: 1. blízkost, 2. jasnost, 3. omezený časový rozměr, 4. závažnost, 5. personifikace, 6. negativnost, 7. významnost, 8. drama a akce.

 

 

 

Objektivita

Jednoduchá definice může znít tak, že objektivita je zobrazení reality takové, jaká je. Důležitý je stupeň identity mezi událostí a její reprodukcí ve zprávě. “Za objektivní zpravodajství je považováno takové, které je nepředpojaté, věcné, nestranné, prosté pocitů a věrné skutečnosti.” (Kunczik 1995).

 

Oproti takto pojaté objektivitě je možné mít dvě námitky:

-neexistuje jediná realita (stejně jako neexistuje jediná pravda), každé pozorování vytváří vlastní obraz skutečnosti. Mallette uvádí, že může existovat více pravd, a to i z pozice upřímných pozorovatelů. Vynechaná informace může dojem z celého článku zkreslit.

-objektivita je charakteristická pro vědecké postupy. Pokud by noviny byly čistě objektivní, “vypadaly by jako soustava matematických vzorců… Kromě toho by je nikdo nečetl.” (Kunczik 1995).

Noviny tedy mohou být jen “subjektivně upřímné”.

 

Lutz Hagen (Schulz, Hagen, Scherer, Reifová 1998) uvádí následující kritéria objektivity: relevance a pravdivost zpravodajství:

Relevance - tzv. vnější relevance znamená to, nakolik je téma zprávy důležité pro společnost jako celek. Podle tohoto kritéria lze hodnotit výběr zpráv. Vnitřní relevance vyjadřuje důležitost jednotlivých faktů v rámci jedné zprávy. Vnitřní relevance tedy znamená úplnost a srozumitelnost zprávy. Úplná je taková zpráva, která přináší všechny podstatné informace vztahující se k tématu. K tomu ovšem Kunczik (1995) dodává: hodnota zprávy neznamená v podstatě nic jiného než více či méně intuitivní domněnky žurnalistů o tom, co dané publikum zajímá, co vzbudí jeho pozornost.”

Přesnost - požadavek přesnosti vyžaduje podání nezkreslených informací. Je tedy nutno informovat tak, aby nedocházelo k systematickým rozdílům mezi realitou a zprávou. Požadována je přesnost citací, resp. výstižnost při parafrázi.

Transparentnost - transparentní je takový text, který uvádí zdroj informací. Vedle informačního zdroje by novinář měl uvést i jeho spolehlivost. Tento požadavek nabývá na důležitosti v souvislosti s tím, že velká část zpravodajství je výsledkem řízeného styku s novináři ať už formou tiskové zprávy, tiskové konference, nebo působení agentur z oblasti public relation (PR). Např. studie o komunikačních strategiích (Lokaj 1999) dochází k závěru, že “komunikační strategie jsou velmi rafinované a zajišťují komunikátorům úspěšnost, aniž by je příjemce snadno rozpoznal.” Stejný příklad je možno vidět v kauze odvolání Vladimíra Železného z funkce generálního ředitele TV Nova. Naprostá většina novinářů je odkázána na tisková prohlášení obou stran (CET 21 a CME, resp. jejich mediálních agentur), vlastní informace získává jen malá skupina úzce zaměřených novinářů.

Věcnost - novináři by do zpravodajství neměli vkládat své vlastní hodnocení situace. Názory novinářů patří do komentářů či jiných publicistických útvarů. Objekty ve zprávě nesmí být popisovány pomocí citově zabarvených vlastností, novinář se musí vyvarovat vlastní interpretace toho, “jak by to mělo být”.

K dalším objektivizačním prvkům zpravodajství se řadí požadavek vyváženosti, podle níž by měl novinář dát stejný prostor k vyjádření všem zainteresovaným stranám. Preference jednostranných ohlasů je nepřípustná. V politickém zpravodajství by měla vláda i opozice dostat srovnatelný prostor k vyjádření. Vyváženost doplňuje různorodost zpravodajského média jako celku a aktuálnost, která je důležitým kritériem zejména v konkurenční soutěži tiskových agentur. Čím rychleji médium informaci zveřejní, tím rychleji na ni může zainteresovaná veřejnost reagovat. Zprávy by měly být formulovány dostatečně srozumitelně, aby nebyly diskriminovány skupiny obyvatel s nižším vzděláním. Důležité pro srozumitelnost je vedle jasného vyjadřování také logická stavba textu a řazení údajů ve správné časové a logické posloupnosti.

Podle McQuaila (1999) je čitelnější taková zpráva, která obsahuje více redundance. “Informačně bohatý text plný faktických informací, který má vysoký potenciál pro omezení neurčitosti, bude pravděpodobně velmi náročný pro (…) čtenáře. Informačně bohaté texty jsou obecně uzavřené, nenechávají mnoho prostoru pro interpretaci.”

McQuail (1999) obdobně vymezuje základní požadavky na objektivitu a kvalitu informací: Média by měla poskytovat vyčerpávající zásobu relevantních zpráv a podkladových informací o událostech ve společnosti a okolním světě. Informace by měly být objektivní ve smyslu přesnosti, poctivosti, úplnosti, pravdivosti ve vztahu ke skutečnosti, spolehlivosti a oddělování faktů od názorů.

Informace by měly být vyvážené a nestranné – měly by zprostředkovávat alternativní názory bez senzacechtivosti a předpojatosti.

Praktická příručka pro začínající novináře (Mallette) k této problematice uvádí, že objektivnosti nelze dosáhnout. Poskládaná fakta totiž nedávají dohromady pravdivý obraz, může existovat více pravd, a to i z pohledu upřímných pozorovatelů. Důležitá je slušnost novináře vůči všem, jichž se článek týká.

Lawrence K. Beaupre ve stejné příručce uvádí následující metody k dosažení a udržení serióznosti novin: přesnost, uvedení zdroje a nestrannost nejen v textu, ale i při tvorbě titulků a popisků k fotografiím. Samostatnou otázkou je výběr fotografie, doplňující text.

Česká encyklopedie praktické žurnalistiky (Osvaldová, Halada 1999) cituje Deklaraci zásad chování žurnalistů, podle níž má novinář “podávat informace pouze ve shodě s fakty a skutečnostmi, jejichž původ zná. Novinář nemá zatajovat podstatné informace nebo falšovat dokumenty.” Za hrubý profesionální přestupek je pokládáno mj. záměrné zkreslování.

Syndikát novinářů České republiky v roce 1998 přijal Etický kodex novináře, podle něhož je novinář povinen respektovat pravdu bez ohledu na důsledky, neodchylovat se věcně od pravdy ani v komentáři, nepřipustit, aby domněnka byla vydávána za ověřený fakt aj.

Vedle objektivity se používá i pojem objektivizované zpravodajství. To slouží hlavně na obranu novinářů proti potenciálnímu tlaku ze strany postižených elit, případně před laickou kritikou. Potom se ale “objektivita” stává spíše “vyvážeností”, v horším případě pouze zastoupením názorů dvou nejsilnějších politických stran, které se reálně můžou dostat k moci.

 

Objektivizované zpravodajství se tvoří podle následujících postupů (Kunczik 1995):

 

Kunczik (1995) dále cituje studie a výzkumy podle nichž žurnalisté často provádějí autocenzuru a svůj vlastní úsudek přizpůsobují očekávání svých nadřízených. “Redaktoři předkládají při poradách pouze ty zprávy, které odpovídají očekávání šéfredaktora. Také tyto studie odkazují na vysokou homogenitu názorového spektra žurnalistů v jedné mediální organizaci.” Stejný vztah lze očekávat mezi novináři a editory, šéfredaktory a vydavateli, či vydavateli a inzerenty.

 

2.2 O českých denících

Mladá fronta DNES (ročník 10)

Současná Mladá fronta DNES vznikla před deseti lety z někdejší Mladé fronty. Patří mezi tzv. seriózní tisk a deklaruje se jako pravicově-konzervativní deník středního proudu. V minulém roce byla v celorepublikovém měřítku nejprodávanějším i nejčtenějším deníkem. Průměrná denní čtenost v druhém pololetí roku 1998 dosáhla 1 335 000 čtenářů, což znamená asi 16 procent populace. Z regionálního pohledu je Mf DNES nejčtenějším deníkem v Praze a na Moravě, ve středních Čechách na druhém místě za Bleskem a v ostatních českých krajích zaostává za konkrétním regionálním listem (Jihočeské listy, Plzeňský deník, Severočeské noviny, Hradecké noviny).

K hlavní, zhruba 20-ti stránkové části se standardními sekcemi - z domova, ze zahraničí, názory, kultura, ekonomika, sport, bývají připojeny periodicky se opakující přílohy: Sport, Cestování, rozšířené regionální zpravodajství, Peníze, nyní i Média (po vzoru LN), Víkend atd. K nejčtenějším rubrikám patří hospodářské a ekonomické informace spolu se sportovním zpravodajstvím.

Z hlediska lokálního novinového žánru, tedy modelu toho, jak má vypadat zpráva v daném periodiku, je hodně prostoru věnováno samotnému zpravodajství. V našem případě, kdy sledujeme transkripci vládních tiskových konferencí do zpravodajství konkrétních deníků, jde o počet stran vyhrazených zprávám "z domova". V Mladé frontě DNES to je, nepočítáme-li první stranu, průměrně 4-5 stran - tedy nejvíce ze sledovaných periodik.

V případě politického zpravodajství k základní zprávě často deník přidává články s doplňujícími informacemi - např. události předcházející současné situaci daného problému, přehled názorů a stanovisek jednotlivých aktérů apod. Jde-li o aktuální konfrontační téma, najdeme v Mf DNES i komentář listu a polemiku v rubrice Názory.

 

Právo (ročník 9)

- vydavatel Borgis,a.s., šestiprocentní podíl na trhu

Historie Práva (s podtitulem "nezávislé noviny") sahá k předrevolučnímu stranickému listu Rudé právo, a tak nálepka levicového tisku zůstává i Právu bez přívlastků. V současnosti je po Mladé frontě a Blesku třetím nejčtenějším deníkem se čteností zhruba deseti procent populace, přičemž polovina čtenářů je ze severní a jižní Moravy.

Základní rubriky zpravodajství a publicistiky pravidelně doplňují přílohy o cestování, regionálním zpravodajství, kriminalitě, historii, ekonomice, rodinných financích, životním stylu, sportovních zajímavostech atd. Z hlediska sledovanosti různých témat u čtenářů Práva bezkonkurenčně vedou sportovní informace, následované kriminalitou a černou kronikou.

Zpravodajství z domova, které nás zajímá, má v Právu - kromě první strany - vyhrazeny tři stránky, zprávy z domácí politiky se však převážně objevují pouze na první a druhé straně.

 

Slovo (ročník 91)

- vydavatel NTISK, a.s., čtyřprocentní podíl na trhu

Deníku Slovo, které vzniklo z původního Svobodného slova, dlouhodobě klesá čtenost. Vloni klesla na zhruba dvě procenta, což je v současné době i s průměrným denním nákladem nejnižší mezi všemi námi sledovanými listy. Jedním z vysvětlujících důvodů by mohla být nevyhraněnost. Redakce Slova se v září 1998 sloučila s redakcí Zemských novin (původně Zemědělské noviny čtené hlavně na venkově) a od této doby mají oba deníky shodné zpravodajství. Z regionálního hlediska nejvíce čtenářů Slova pochází z jižní Moravy (asi 80tisíc).

Slovo patří ke "stručnějším" novinám: z celkových 16-ti stran připadá osm na přílohy - životní styl, sport, rodinné finance apod. Domácí zpravodajství se dělí na domácí politiku, kterou najdeme v rozsahu jedné strany a na dvě další strany označené "z domova", věnující se rovněž publicistice. Názorům je narozdíl od ostatních deníků věnováno méně prostoru. K nejsledovanějším oblastem patří hospodářské a ekonomické informace spolu s kriminalitou a černou kronikou.

Politické zpravodajství je většinou stručné a jasné. I informace, které v ostatních novinách bývají rozčleněny do několika dílčích článků, jsou shrnuty do jedné komplexní zprávy. K aktuálnímu tématu bývá denně připojen krátký rozhovor s některým z aktérů.

 

Hospodářské noviny (ročník 43)

Tento deník se za svou více než 40-letou existenci vypracoval na velmi profesionálně působící informativní zdroj na poli ekonomie a politiky. Původně byl určený pro úzký okruh čtenářů pohybujících se v ekonomické oblasti, ale od r.1997 se s novými rubrikami a novým barevným zpracováním zpřístupnil i jinému čtenářskému publiku.

V minulém roce se v průměrném denním prodeji umístily na čtvrtém místě mezi ostatními českými denníky, s největší procentuální sledovaností rubriky “hospodářské a ekonomické informace” vůbec. Lze říci, že v oblasti ekonomiky jde o nejinformovanější denník u nás, o čemž svědčí i názvy jednotlivých sekcí – př. finance, podniky a kapitálové trhy, komoditní trhy, světová ekonomika. Z tohoto zaměření vybočují pouze standardní okruhy témat, jako jsou události z domova i ze světa a sport.

Zhruba 20-stránková hlavní část novin je doplněna o přílohy Burzovních novin, Auto-moto, Kariéra, Věda a technika, Peníze a investice a HN na víkend. Celkově má tento deník velmi přehledné uspořádání s výraznými titulky a barevným zpracováním vybraných listů.

V případě politického zpravodajství, kterému jsou vyčleněny cca 3-4 strany prokazuje velký smysl pro uvedení jednotlivých stran diskuse, které často shrne do bodů v tabulce, číselné údaje většinou zobrazí v grafu. K hlavní zprávě bývá připojen rozhovor s některým z aktérů dané problematiky, reakce politiků, postoj veřejnosti (výzkum veř. mínění – zdroj Focus), příp. reakce zahraničí.

 

BLESK (8. ročník)

-vydavatel Ringier ČR, a.s., 12% podíl na trhu

V roce 1992 se poprvé objevil na pultech prodejců denního tisku a od té doby si vede více než úspěšně. Vydavatelství Ringier se podařilo na českém trhu vyplnit mezeru mezi českými deníky, kde je v této verzi spojena funkce informovanosti a zábavy zároveň, navíc za velmi nízkou cenu a s nedělním vydáním.

V  roce 1998 se Blesk stal druhým nejprodávanějším deníkem po MF Dnes a zároveň druhým nejčtenějším listem (cca 12% české populace). Už v této době zaujímal ve středních Čechách v počtu čtenářů 1. místo. A od července 2000 je nejčtenějším titulem dokonce v celorepublikovém měřítku.

Blesk není typem novin, které by čtenář vyhledával pro ekonomickou a politickou orientaci. Svědčí o tom i procentuální výsledky sledovanosti jednotlivých rubrik, kde s přehledem vítězí sekce kriminalita, černá kronika a sportovní informace. Celkově převládají informace zaměřené na praktické rady, společenské události a novinky z některých českých regionů.

Seriózní politické zpravodajství má vyhrazenu jednu až dvě z celkových 16 stran. V případě téma dne je zpráva podána přehledně, často doplněná o informace k tématu z vlastních zdrojů, které méně zběhlému člověku mohou pomoci se rychle v dané problematice zorientovat, a o krátký komentář či rozhovor s některým z aktérů. U menších zpráv využívá deník zpravidla informací ČTK nebo velmi nepatrně tento zdroj změní.

 

 

Lidové noviny (ročník 12)

Lidové noviny obnovily svou činnost v podobě samizdatových vydání ještě v éře socialismu v r. 1988. O osm let později je původní vydavatelství Ringier, a.s. prodalo novému vydavateli. Následovala změna šéfredaktora a postupná proměna podoby celého listu, kterou lze charakterizovat snahou o široký záběr informací, ale zároveň soustředěností na užší publikum složené zejména ze studentů a lidí humanitně zaměřených. Čtenáři kromě hospodářských a sportovních informací oceňují zejména velký prostor vymezený pro diskuzi, komentáře a glosy vedené k určité problematice.

Průměrně prodaný denní náklad tvoří asi 1/5 nákladu MF Dnes, v denním prodeji zaujímá páté místo a je čten asi 3% populace.

V rámci politického zpravodajství o 2-3 stranách je v případě konfrontačního tématu připojen k hlavní zprávě komentář LN, rozhovor s konkrétním politikem či reakce pol. stran k danému problému. Pro zvláštní způsob stylizace textu, který často pracuje s citově zabarvenými slovy a výraznými titulky, bývá tento list označován za “intelektuální bulvár”.

 

Čtenost deníků podle regionů (v tisících čtenářů)

Noviny

Region

Praha

Stř. Čechy

Jižní Čechy

Západní Čechy

Severní Čechy

Východní Čechy

Jižní Morava

Severní Morava

Blesk

160

180

65

60

120

75

170

170

Hospodářské noviny

50

25

15

10

20

20

35

30

Lidové noviny

75

25

15

10

15

25

60

30

Mladá fronta

300

170

60

70

120

120

275

245

Právo

80

80

40

45

75

75

200

225

Slovo

30

25

5

15

10

25

80

-

Zemské noviny

15

80

45

30

35

70

85

70

 

Zdroj: Ročenka Unie vydavatelů 1999

Pozn.: Ve všech českých krajích s výjimkou Prahy a Středních Čech je nejčtenějším deníkem nějaký regionální deník: Jihočeské listy (180), Plzeňský deník (250), Severočeské noviny (300), Hradecké noviny (220).

 

Sledovanost různých témat v jednotlivých novinách (v procentech čtenářů daných novin)

Noviny

Téma

Hospodářské a ekonomické informace

Sportovní informace

Kriminalita, černá kronika

Komentáře a rozbory

Blesk

33 %

44 %

46 %

17 %

Hospodářské noviny

72 %

46 %

32 %

28 %

Lidové noviny

48 %

43 %

26 %

27 %

Mladá fronta

46 %

47 %

33 %

25 %

Právo

39 %

47 %

42 %

22 %

Slovo

45 %

42 %

44 %

20 %

Zemské noviny

44 %

46 %

44 %

19 %

 

Zdroj všech informací:

Ročenka Unie vydavatelů 1999

 

 

3. Empirie

 

3.1 Metodologie a kritéria posouzení

Metodologie, kterou jsme zvolili k posouzení transformace zprávy z tiskové konference do článků vybraných periodik, vyrůstala postupně z naší zkušenosti s jednotlivými kauzami a ustálila se na následující podobě.

Prvotním dokumentem pro nás u každé kauzy byl Záznam z tiskové konference Vlády ČR (www.vlada.cz). Z témat, o nichž tisková konference informovala, jsme jedno, případně dvě, vybrali a osud zvolených informací jsme sledovali jednak ve zprávě ČTK, jednak v denním tisku (Mladá fronta Dnes, Lidové noviny, Hospodářské noviny, Právo, Blesk, Slovo). Zajímalo nás, k jakým posunům a modifikacím dojde v transformaci zprávy směrem od zdroje k novinovému výstupu a jak se z tohoto hlediska liší jednotlivé deníky. Kritéria pro posouzení článků byla následující:

A) prostor věnovaný danému tématu v listě: počet zpráv vážících se k tématu (případně koexistence s komentáři, ohlasy apod.)

B) vnější charakteristiky článku:

- umístění článku(ů) -- na jaké straně byla zpráva umístěna

- grafická úprava -- grafické zvýraznění dané zprávy nebo některé její části, přítomnost fotografie atd.

C) analýza samotné zprávy:

- rozsah: délka zprávy (počet slov)

- jsou přítomny všechny dílčí informace/topics?

- pokud ne, které byly vybrány a označeny za "důležité"?

- poměr zmíněných (tj."důležitých") topics -- která část je proporciálně nejsilnější

- jsou zmíněny předcházející události, které vedly k nynější situaci?

- přináší list nějaké nové informace týkající se tématu?- zarámování problému:

- vstup: titulek (vyhrocení sporu, konfrontace, odstup od problému, "oznámení"...)

- první věta

- ohlasy zainteresovaných a reagujících osob (aktéři):

- výběr

- prostor (kvantifikace prostoru věnovaného vládě a jejím oponentům, kritikům)

- postavení v textu (struktura ohlasů)

- jsou v základní zprávě, která by měla být objektivní a neutrální, citově zabarvená slova (pozitivně, negativně) nebo "nezpravodajské" formulace naznačující postoj listu k problematice)

 

 

 

 

3.2 Jednotlivé kauzy

 

3.2.1 Kausa revitalizace

Shrnutí problému:

Dne 14.4. vláda na svém zasedání schválila revitalizační program českého průmyslu, který obsahuje mimo jiné náplň činnosti a.s. Revitalizační agentury (RA) a metody rekapitulizace bank a restrukturalizace podniků. Potencionální kandidáti programu musí splňovat alespoň tři kritéria ze čtyř:

-zaměstnanost u dlužnického subjektu musí překračovat 2.000 osob,

-objem nákupu od tuzemských dodavatelů by měl převyšovat miliardu korun,

-kumulovaná klasifikovaná úvěrová angažovanost Komerční banky, České spořitelny a Konsolidační banky přes 3 miliardy korun,

-kladný hospodářský výsledek očištěný od vlivu úroků a daní.

Miroslav Grégr, ministr obchodu a průmyslu, uvedl, že bude vybíráno z registru asi 30 podniků s tím, že se bude postupovat od “tahounů” národního hospodářství k těm méně významným. Konkrétně jmenoval 5 podniků: ČKD Praha, Škoda, Plzeň, Tatra Kopřivnice, ZPS Zlín a Chemapol Group, které zatím mají největší šanci na účast v revitalizačním programu. Na tuto informaci reagoval místopředseda vlády Pavel Mertlík slovy: “Já mohu jenom říci, že v této fázi nejsem schopen potvrdit ani vyvrátit to, co teď právě řekl pan ministr.” Ivo Svoboda, tehdejší ministr financí, uvedl, že bude naprosto nezbytné vytěsnit původní vlastníky včetně jimi jmenovaného managementu a nahradit je zkušenými manažery s praxí v těchto oborech. Jedním z bodu programu bylo i stanovení termínu likvidace RA a.s., která by měla předcházet vstupu ČR do Evropské unie.

 

 

Články:

MF Dnes tomuto tématu věnovala dva články. První nazvaný “Kabinet schválil pomoc podnikům, Mertlík a Grégr se opět neshodli” byl umístěn na úvodní straně a jeho opěrným bodem bylo nedorozumění mezi Mertlíkem a Grégrem, ke kterému došlo kvůli uvedení jmen pěti konkrétních podniků. List se této problematice věnoval ve 150 slovech. Druhý článek umístěný v rubrice Ekonomika a finance již působí seriózněji. Kromě základních informací je problém konzultován s Ondřejem Schneiderem z Patria Finance. Ke zprávě je připojen i stručný přehled hospodaření sedmi potencionálních podniků na účast v revitalizačním programu, názorná tabulka Ozdravného programu pro průmyslové firmy a anketa s otázkou “Pomůže revitalizační plán českému průmyslu?” s odpověďmi generálních ředitelů některých podniků a bank.

Lidové noviny se k tématu vyjádřily rovněž ve dvou článcích. První z nich s názvem “Mertlík se rozzlobil, že Grégr moc mluvil” se rovněž soustředil na incident ministrů a to ve 280 slovech s výrazy jako:“rozlítila vicepremiéra Mertlíka”, “objevilo se v očích vicepremiéra zděšení”, “uvedl bezelstně Grégr” apod. Druhá zpráva byla obsáhlejší. S titulkem “Plán revitalizace může pomoci maximálně šesti firmám” v rubrice Ekonomika poskytuje krom základních informací a opětného výkladu okolností výběru pěti podniků i názorový postoj analytika Libora Vinkláta z Conseq Finance, který není revitalizačnímu projektu nakloněn.

V deníku Blesk obsahuje článek nazvaný “Revitalizace prošla” základní informace, které však plně odpovídají původnímu zdroji. Z hlediska objektivity nelze nic vytknout.

Slovo věnovalo problematice jeden článek s názvem “Oživování průmyslu může brzy začít”, který stručně informuje o problému, nezmiňuje se o kauze Grégr – Mertlík a využívá doplňujících informací mluvčího Konsolidační banky Tomáše Kronese k přípravám vytvoření revitalizační agentury.

Vzhledem k ekonomické tématice zprávy se dalo očekávat, že největší pozornost jí budou věnovat Hospodářské noviny, které skutečně zprávě věnovaly nejvíce prostoru. V prvním článku umístěném na titulní straně s názvem “Kabinet posvětil restrukturalizaci” je uvedeno velké množství citací všech zúčastněných aktérů a kromě základních informací je zde popsáno složení agentury. Jedinou výhradu lze mít k nepřesné citaci vicepremiéra Merlíka: “Vůbec nejsem schopen posoudit to, co právě řekl pan ministr”. Druhý článek umístěný na třetí straně v sekci ekonomiky je vyjádřením vcelku tolerantního postoje expertů z různých oblastí: zástupkyně ČR ve Světové bance Jany Matesové, prezidenta Bankovní asociace Jiřího Kunerta, Petra Zahradníka z Conseq Finance a dalších.

Právo se v článku na titulní straně s názvem “Revitalizaci odstartoval spor Mertlíka a Grégra” v prvním odstavci soustřeďuje na kauzu Merlík – Grégr, která je následovně doplněna uvedením názorů na předložený revitalizační projekt různých zaangažovaných ekonomů a poslanců. Podrobnější obsah revitalizačního programu je předmětem druhého článku “Které firmy mohou požádat o účast” v rubrice Trhy & Ekonomika.

Hodnocení:

Z hlediska objektivity zpravodajství si ve zmíněném případě vedly nejlépe Hospodářské noviny, které poskytly vcelku přesné informace na dostatečně velkém rozsahu. MF Dnes se soustředila zejména na otázku, kolik bude stát uskutečnění revitalizačního programu, Lidové noviny se naopak zajímaly o to, které podniky se programu budou účastnit. Oba deníky však kladly hlavní důraz na “prozrazení” pěti konkrétních kandidátů, jejichž jména soudě podle reakce vicepremiéra neměla být oficiálně vyslovena. Uvedení této vcelku senzacechtivé informace namísto objektivního úvodu do problematiky však vypovídá o ne příliš pozitivním postoji k vládě, která pak působí dojmem nejednotnosti a neserióznosti.

Celkově však je cítit ze všech deníků kromě Blesku a Hospodářských novin určitá skepse a ne úplné přesvědčení o smysluplnosti rozhodnutí vlády. Vyjádřením tohoto postoje je i příspěvek Práva, který se ve svém článku snaží dopátrat významu a účelnosti programu.

 

 

3.2.2 Kauza Temelín

 

Shrnutí problému:

Dne 22. března 1999 na tiskové konferenci po schůzi vlády ČR místopředseda vlády pro hospodářskou politiku Pavel Mertlík oznámil, že vláda o osudu jaderné elektrárny Temelín při jednání nerozhodla, že ministr průmyslu a obchodu Miroslav Grégr a ministr životního prostředí Miloš Kužvart připraví do konce letošního dubna návrhy na řešení dostavby elektrárny a že na jejich přípravě se budou rovněž podílet ministr financí Ivo Svoboda, ministr práce a sociálních věcí Vladimír Špidla a předseda Státního úřadu pro jadernou bezpečnost. Dále Mertlík zmínil řadu variant dvou základních možností konečného rozhodnutí, tedy dokončení nebo nedokončení JETE, zaznělo Kužvartovo i Grégrovo stanovisko. Zmínili se o zprávě expertní komise, kterou vláda nechala vypracovat za zhruba 15 miliónů korun a jejíž obsah toho dne projednávala.

 

Články+hodnocení:

Mf Dnes tématu věnovala tři články: hlavní zpravodajský článek "Ministři Grégr a Kužvart se utkají o Temelín", zprávu o demonstraci před Úřadem vlády "Odpůrci dostavby požadují diskusi" a souhrn rekonstruovaných názorů členů kabinetu "Většina členů vlády je opatrná a bere si čas na rozmyšlenou". Zatímco titulek a úvod hlavní zprávy pracují s citově zabarvenými slovy - bojovnou rétorikou "souboje" ministrů, tělo zprávy je poměrně věcné, věnuje se spíše samotnému problému a variantám řešení než názorům jednotlivých aktérů, stanoviska členů kabinetu jsou přesunuta do samostatného přehledového článku.

Lidové noviny přinesly nejvyšší počet článků ze sledovaných tiskovin - čtyři: hlavní zpráva "Vláda si neví rady s Temelínem, rozhodnutí odložila", dále "Ministry přivítali odpůrci dostavby", "Rakousko nabízí plán, jak změnit staveniště na průmyslovou zónu" a "Jihočeši mají ze zastavení Temelína obavy". Téma je zde pojato nejšířeji, ke standardním pohledům členů vlády přidali další aktéry - ekologické aktivisty, ředitele českobudějovického úřadu práce, radní z Týna nad Vltavou, rakouského energetika. Za "nezpravodajské" a vůči vládě negativně zabarvené formulace lze považovat "vláda si neví rady s Temelínem", "vláda se opět nedohodla, ... pouze projednala zprávu nezávislé komise".

Hospodářské noviny věnují této kauze jediný článek (ovšem na první straně) "O Temelínu se rozhodne v květnu" - zprávu neutrální, věcnou a poměrně komplexní, doplněnou novými informacemi v podobě grafu Zdražování výstavby JETE.

Deník Právo přišel se třemi zprávami: základní "Konečný verdikt o Temelínu přesunula vláda až na květen", dále "Obce z okolí JETE pro dostavbu" a "Kužvart mezi demonstranty, Grégr prchl". Spor ministrů o řešení nijak nevyhrocuje, obraz soudržné vlády dokresluje přátelskou fotografií Kužvarta s Grégrem (všechny ostatní deníky otiskly foto z demonstrace). Do hlavní zprávy oproti ostatním listům zakomponovalo rekonstruované, případně přímo citované názory ostatních členů vlády a liší se rovněž podrobným rozvedením hlediska ČEZ (jediné Právo mezi aktéry zařadilo generálního ředitele ČEZ Černého).

Blesk svým článkem "Jihočeské matky před vládou" klade důraz především na aspekt demonstrace odpůrců dostavby jaderné elektrárny.

Slovo přináší poměrně komplexní, nerozmělněnou zprávu "Ministři zpracují varianty pro a proti Temelínu, pak vláda rozhodne" - zprávu stručnou, shrnující, neutrální s okrajově zmíněnou demonstrací.

 

 

3.2.3 Restituce majetku církví

 

Shrnutí problému:

Vláda sociální demokracie již ve svém programovém prohlášení deklarovala za svůj cíl upravit vztahy státu a církví a dořešit otázku majetku římsko-katolické církve (tzv. restituční tečka). Vláda si nechala od právních expertů z Právnické fakulty Univerzity Karlovy Vladimíra Kindla a Vladimíra Mikuleho vypracovat právně-historickou expertízu k majetku římskokatolické církve. Na svém zasedání 1. února 1999 vláda tuto expertízu projednala.

Místopředseda vlády Pavel Rychetský ve svém prohlášení k novinářům expertízu shrnul tak, že vydání majetku, který byl církvi římskokatolické odňat před 20.listopadem 1992, by nebylo restitucí. Vicepremiér podotkl, že historicky, za Rakouska-Uherska i za první republiky, majetek církve postrádal "vlastnické atributy", církev s ním nesměla nakládat, nesměla ho prodávat a i pro koupi majetku se vyžadoval státní souhlas. Rychetský na tiskové konferenci citoval i různé pasáže z expertízy, které potvrzovaly toto stanovisko.

Rychetský dále řekl, že z materiálu má vycházet ministr kultury Pavel Dostál při jednání vládní komise pro otázky státu a církví. V této souvislosti je důležité, že Dostál do této komise jmenoval i zástupce KSČM (Dalibor Matulka), s čímž církve nesouhlasí a proto se odmítají práci v komisi zúčastnit. Vztah mezi vládou a církvemi (zvláště římskokatolickou) byl již od podzimu napjatý a musel ho urovnávat prezident Havel.

Podle Rychetského byly dosavadní exekutivní restituce církevního majetku ”v rozporu s platným právním řádem ČR”, reakce na dotazy České televize. Na otázku Práva Rychetský řekl, že vláda tímto krokem nevstupuje do ”válečného stavu s katolickou církví”. (Pozn.: tuto informaci Právo neotisklo.) Naopak Rychetský zdůraznil, že vláda bude iniciovat ”vytvoření nějakého fondu” a Rychetský osobně bude ”prosazovat to, aby prostředky, které se z tohoto fondu získají byly použity k podpoře všech církví a náboženských společností v České republice”.

Premiér Miloš Zeman v ten samý den v rádiu Frekvence 1 řekl, že filozofie církevních restitucí je falešná, neboť podle expertízy UK církvím majetek nepatřil již od josefínských dob, a církve ho měly v pronájmu.

 

 

Články:

Jednotlivé noviny věnovaly události různý rozsah – největší článek vyšel v Mladé frontě (437 slov), dále v Právu (371 slov), ostatní deníky nabídly kratší články (Lidové noviny – 199, Slovo+Zemské noviny – 187, Hospodářské noviny – 151). Článek v Lidových novinách byl podepsán ČTK, v ostatních novinách byl uveden jako autor redaktor novin (s výjimkou Práva, kde používají formuli ”vlastní zpráva”). Otázka autorství článku v Lidových novinách je ale sporná – viz dále.

Všechny noviny uvedly základní informace o události. Hospodářské noviny pominuly informaci o tom, že expertizu by měl používat Pavel Dostál při práci komise pro vztah státu a církví. Ve Slovu+Zemských novinách nebyl citován výrok Zemana na Frekvenci 1. Právo navíc přineslo jména autorů právní expertízy a také citace z tohoto materiálu, které nebyly ve zprávě vydané ČTK. (Expertíza byla k dispozici na internetu.)

 

Hodnocení:

Většina novin alespoň zhruba dodržela pořadí dílčích informací v textu stejné, jako bylo v textu ČTK. V Mladé frontě a v Právu však byla zpráva strukturována jiným způsobem, informace se více prolínaly (zvláště v Mladé frontě, která většinu informací uvedla několikrát). Lidové noviny na první místo přesunuly informaci o vládní komisi, v níž kvůli přítomnosti komunisty nechtějí církve zasedat. V ostatních novinách byl tento údaj až na konci textu. Hospodářské noviny na začátek (dokonce přímo do titulku) zařadily informaci o protiprávnosti dosavadních církevních restitucí.

Z hlediska struktury článků je zajímavé, že Právo věnovalo přes polovinu textu zdůvodňování, proč církev nemá na majetek nárok (použilo k tomu citace z expertízy). Hospodářské noviny a Právo vůbec nezmínily odpor církví k vládní komisi o vztahu státu a církve.

Mf Dnes použila citově zabarvené výrazy následujícím způsobem: Článek začala tak, že ”Další ránu uštědřila církvím vláda, když včera oznámila, že katolická církev nemá nárok na vrácení majetku.” Hned na počátek tedy událost prezentuje jako vyhrocený spor mezi vládou a církví. Toto implikuje, že vláda vede jakýsi systematický boj proti církvím.

Hospodářské noviny v první větě uvedly, že ”Dosavadní církevní restituce byly prováděny protiprávně.” Článek tak implicitně zpochybňuje závěry expertízy.

Právo se vymyká tím, že cituje přímo expertízu. Dodává tak tím svému článku zdání objektivnosti a nestrannosti (”expert má vždycky pravdu”) – v teoretické části to nazývám objektivizovaným zpravodajstvím. Dále Právo uvádí větu ”Vláda … má i důvod, proč postupovat i nadále velmi odměřeně.” Vyjadřuje to antipatie vlády k církvím.

Lidové noviny v textu používají mnoho citově zabarvených výrazů – ”Poté, co církve odmítly účast ve vládní komisi pro vztah státu a církve, v níž by měl zasednout i komunista, dočkala se římskokatolická církev od Zemanova kabinetu ostřejšího tónu.”, ”Vicepremiér Pavel Rychetský vytáhl na světlo expertizu Univerzity Karlovy…”. První citovaná věta naznačuje stupňující se plánované útoky vlády na římskokatolickou církev, druhá pak zpochybňuje celou expertízu – Rychetský ji musel ”vytáhnout na světlo”.

Celkově se článek v Lidových novinách jeví značně citově zabarvený, zpochybňuje konání vlády a naznačuje její útoky na církev. Přitom je celý článek podepsán ”ČTK”, čímž vyvolává dojem oficiálního, objektivního zpravodajství!!!

Jako nejobjektivnější (nejpodobnější zprávě ČTK) se jeví zpravodajství ve Slovu+Zemských novinách.

 

 

 

3.2.4 Znovunavázání dialogu vlády a církve – Setkání na zámku v Lánech

 

Shrnutí problému:

Prezident Václav Havel zprostředkoval na zámku v Lánech neformální setkání českého katolického primase – kardinála Miloslava Vlka, pražského světícího biskupa Václava Malého a ministra kultury Pavla Dostála, jehož výsledkem bylo opětovné navázání dialogu mezi vládou a křesťanskými církvemi.

Spor těchto dvou stran začal prohlášením kardinála Vlka, že sociálně demokratická vláda je nejednotná a nevzbuzuje důvěru církví k jednáním. Premiér Miloš Zeman reagoval, že jednání s církvemi bude možné, až se Vlk za kritiku vlády omluví. Důvodem ke vzájemným obviněním z neochoty k dialogu se stal zejména pracovní návrh možného složení komise pro církevní otázky, který vyvolal protest katolické, ale i ostatních církví.

Dostál i Vlk nazvali tento vzájemný spor nedorozuměním. Obě strany se na tomto setkání shodly na podobě vládní komise, která by měla být spíše expertní, než politická. Z jejich vyjádření také vyplynulo, že se vláda nestaví proti jednání s Vatikánem, jejichž zastoupení předpokládají biskupové, avšak pouze v kompetenci resortu zahraničí. “Ve vládní komisi nebude žádný příslušník cizího státu, tedy ani Vatikánu,” řekl v této souvislosti ministr Dostál. Výsledkem tohoto jednání byla také shoda na důležitosti kroku přijetí zákona o státním majetku, od něhož by se odvíjel i restitučním zákon.

Základním dokumentem pro obnovená jednání by se měla stát Koncepce vztahu státu a církví, vypracovaná v předchozím období. Řešení vztahu státu a církví by mělo, podle Dostála, směřovat k definici postavení církví v moderní společnosti, k modelu jejich ekonomického zabezpečení a k “zamyšlení” nad konečným řešením restitucí.

 

Články:

Příspěvek v Mf Dnes nazvaný “Církev a vláda ukončily válku a budou jednat” věcně informuje o všech souvislostech a příčinách vzniklého sporu, stejně jako o pozitivních výsledcích neformálního setkání kardinála Vlka a ministra Dostála.

 

Lidové noviny věnovaly tématu církví a státu celou jednu stranu. V článku “Přístup státu se oproti komunistické praxi příliš nezměnil” je sice pozitivně zhodnocen výsledek setkání Dostála a Vlka, avšak je upozorňováno na fakt, že problémy ve vztahu církve a státu přetrvávají. Následuje historický nástin vývoje konfliktního vztahu církve a státu od r. 1947 a popis situace po r.1989. Problémy katolické církve spojené s vyrovnáváním poklesu výše veřejných příspěvků z vlastních zdrojů jsou popsány v článku “Vnitřní zadlužení katolické církve roste”. Zajímavým je i stručné srovnání přístupu vlád jednotlivých států k otázce financování církví v článku “Vztah církví a státu v Evropě”. K tématu se vztahuje komentář, který kritizuje postoj politických stran ČR k problematice církví, k níž nebylo dosud přistupováno seriózně a profesionálně.

Právo zveřejňuje celkem přehledně a s mnoha citacemi průběh a výsledky setkání Vlka a Dostála ve svém článku “Vláda obnovila pod Havlovým dohledem dialog s církvemi”. Ač podtitulek “Kardinál Vlk se premiéru Zemanovi neomluví” vyvolává očekávání skandálního vyústění sporu Vlk – Zeman, celkové vyznění článku je věcné a objektivní.

Ve Slovu stručně pojaté téma v článku nazvaném “Arcibiskup se neomlouvá, ale nedorozumění ho mrzí”, obsahuje základní informace o výsledcích setkání.

V Hospodářských novinách najdeme opět stručné uvedení příčin a výsledků setkání v článku “Vláda a církve po vzájemné roztržce obnoví jednání”.

Naopak Blesk věnuje řešení konfliktu vlády a církve rubriku Téma dne. V poněkud výstražně nazvaném článku – “Dostál nechce cizince z Vatikánu” s podtitulkem “Kardinál Vlk se premiéru Zemanovi za kritiku omluvit nehodlá” rozebírá historii sporu a dosažené výsledky setkání. Navíc jsou zde citovány názory zástupců politických stran – KSČM, US a ČSSD, které vyznívají ve prospěch vlády.

 

Hodnocení:

Novinové články vztahující se ke kauze Dostál – Vlk v posuzovaných šesti tiscích lze hodnotit vesměs jako objektivní. Nejvíce odpovídající tiskové předloze byl článek Mf Dnes, který také zohlednil všechna projednávaná témata. Nejníže na stupni objektivity je nutno zařadit zpravodajství Blesku, avšak jen kvůli alarmujícímu a nepřesnému nadpisu, protože vlastní tělo zprávy se dá hodnotit jako objektivní. Zvláštní kategorií je zpravodajství Lidových novin, které vyvinulo značné úsilí na opatření si dodatečných informací. Ty však působí protivládně. Hlavní důraz je pak kladen na způsoby financování církví v ČR.

 

 

3.2.5 Ombudsman

Shrnutí problému:

Nejvíce zpráv k tématu Ombudsmana vyprodukovala agentura ČTK, konkrétně tři zprávy, ostatní tištěná média věnovala tématu vždy po jedné zprávě, přičemž deník Právo tuto informaci z tiskové konference (14.4.1999) vlády zcela pominul. Všechny ostatní tři deníky základní informaci o vládou přijatém návrhu zákona sice přinesly, ale pouze ve stručném informativním rámci.

 

Články:

Všechny původní “topics” z tiskové konference neuvedl ani jeden článek a ani jeden list téma iniciativně dále nerozvedl.Zprávy jsou tak veskrze podány v téměř surové formě, původní informace sice není zastřena, posunuta ani nijak manipulována, ale není také obohacena o žádný další rozměr. V tomto případě tak ani jeden list téma v den přijetí návrhu zákona nezaujalo natolik, aby zjišťoval další detaily či stanoviska, popřípadě nějak jinak téma čtenářům přiblížil.

Mezi topics zmiňovanými na tiskové konferenci vlády, která v jednom z bodů programu měla i projednávání návrhu zákona o Ombudsmanovi byly následující: schválení návrhu zákona vládou, informace o úřadu Ombudsmana, pole působnosti, volby Ombudsmana, kdo nesmí a smí být Ombudsman, původ návrhu zákona.

Agentura věnovala Ombudsmanovi dvě zprávy, první krátkou a druhou rozšířenou. Tato druhá verze má nicméně v agentuře charakter samostatné zprávy. Má obsahovat další nové informace, které v první zprávě chybějí proto, aby zpráva byla, co nejdříve k dispozici ostatním médiím. Vlastní zprávu z tiskové konference na téma ombudsman nakonec přinesl pouze deník Lidové noviny a to na druhé straně svého listu. Zbývající zkoumané deníky (Mf Dnes a HN) zprávu pouze převzaly z agenturního servisu ČTK a zkrátily ji podle vlastních prostorových dispozic. Mf Dnes zprávu zařadila na stranu třetí, Hospodářské noviny dokonce až na stranu čtvrtou.

Hodnocení:

Navzdory tomu, že jako autora uvádí Mf Dnes agenturní zprávu, její text neodpovídá doslovně textu ČTK. Z parafráze se zde objevuje kupříkladu jedna věta najednou ve formě přímé řeči, chybí celkové informace o úřadě i konkrétní informace o ombudsmanovi. Uvedena jsou tak je holá fakta. Naopak zpravodaj Lidových novin se sice drží také holých faktů a netlumočí pouze stanoviska kabinetu, ale přesto do své zprávy zařadil i informace, které se mohou občanů týkat v budoucnosti, tedy toho, co se možná stane. Hospodářské noviny uvádějí informaci ve velmi zredukované formě nicméně zcela podle ČTK. Konstatovat, který deník se jevil nejbližší agenturní zprávě, není téměř možné. Na druhou stranu lze kritizovat nedostatečné množství informací, které jednotlivé listy čtenářům zprostředkovaly.

 

 

3.3 Strategie deníků

Ze zkušeností novinářů je možné zjednodušeně podat několik hlavních tendencí, které vedou k významovému posunu obsahu článku. Jednak je to zaměření deníku na své inzerenty, bez kterých by se dnešní deníky neuživily. Vzhledem k tomu, že reklama stojí inzerenta hodně, bude mít zájem ji směrovat účelně. Cílové skupině zákazníků podřizuje prvotní výběr média. Do užšího kola se pak dostane ten deník, který nabídne nejvýhodnější poměr mezi cenou reklamy a čteností. Úspěch na trhu čili prodejnost deníku se stala hlavním měřítkem úspěchu deníku. O tomto fenoménu se zmiňuje francouzský sociolog Pierre Bourdieu (1996). Novinářský svět, čím dál více ovládán komerční logikou, čím dál tím více omezuje ostatní kulturní světy, tvrdí.

Kromě inzerentů však "záleží hodně na politickém zabarvení deníku, které se však stále více odbarvují", říká Bourdieu. "Ve jménu liberálního kréda se říká, že monopol tvoří uniformní prostředí, zatímco konkurence nutí k rozlišení. Samozřejmě nemám nic proti konkurenci, ale jen pozoruji, že když konkurence funguje mezi novináři a novinami, které podléhají stejným omezením, stejným průzkumům, stejným inzerentům (stačí se podívat, s jakou snadností přecházejí novináři z jednoho deníku do druhého), slova o různorodosti konkurence zde neplatí," dodává Bourdieu, čímž popírá v podstatě to, co jsme se my snažili vysledovat, a dochází k jakési "masové produkci". Zatím se však deníky neodbarvily natolik, aby ztratily specifický politický náboj a tím i specificky zaměřenou čtenářskou obec.

 

 

3.4 Novinářské "finty a neřesti"

Jak jsme naznačili výše, život deníků je podřízen většinou příjmům z reklamy. V souvislosti s tím, je každá redakce podřízena "duchu čtenářské obce". Všude se přemýšlí v termínech ekonomického úspěchu. Ještě v 19. století byla obchodní úspěšnost spisovatele něčím podezřelým. Bourdieu v dnešní situaci vidí kompromis století s penězi. Trh je dnes uznáván jako legitimní instituce legitimity. Jako příklad mohou posloužit bestsellery. Verdikt výše obratu se pak stává verdiktem absolutním, rozsudkem nad kvalitou díla.

V tomto duchu pracují mnozí naši novináři. Stává se pak, že s cílem protlačit článek na první stránku novin, která prodává a přitahuje největší pozornost, jsou někteří někdy i donuceni pozměnit obsah článku a vypíchnout z něj něco, co zaujme i na úkor objektivity. O této zkušenosti mluví někteří redaktoři ČTK, z nichž jeden například napsal článek o našem sbližování se s normami EU a do článku začlenil několik fundovaných názorů předních odborníků na tuto oblast. Redaktor jednoho českého deníku, který se přitom v dané problematice velmi dobře orientuje, pak článek pozměnil podle pokynů vedení a z posledního odstavce vytáhl "bombu" na začátek, která značně zkreslila obsah článku. Neštěstím ale pak je, když se takový novinář pod článek nepodepíše, a to ani svou značkou, a ponechá podpis ČTK. Redaktor této agentury pak musí odpovídat na hněvivé dotazy těch, kteří mu k situaci něco řekli a kteří nechápou, jak mohl něco takového napsat.

Podobnou zkušenost jsme udělali s deníkem Blesk, který přinesl informaci o únosu letadla, jak bylo naznačeno v nadpisu a v perexu, ale obsah samotného článku byl pravdivý a o únosu v něm nepadla jediná zmínka. A redaktor sám s titulkem nesouhlasil. Tuto práci však za něj dělají editoři deníků, kteří mají své instrukce.

4. Závěr

 

V jednotlivých denících se může mluvit o jednotné vnitřní "kultuře" či "filozofii", která je v některých případech jasná, v jiných méně zřejmá s ohledem na téma. Tím se potvrdila naše H1: Ve zpravodajských článcích dochází k obsahovému posunu podle toho, v jakém deníku zpráva vyjde.

Deník MF Dnes (který byl v době výzkumu naším nejčtenějším deníkem) dokázal, že jeho vedení si dává záležet na prodejnosti, proto často neváhá sáhnout k citově zabarveným titulkům a dovede v zájmu prodeje i postavit zprávu na jiném pilíři než ČTK, který přiláká zájem. Z článků lze vycítit lehce negativní postoj k současné sociálně-demokratické vládě.

Lidové noviny dávají najevo, nakolik stojí o rozšíření čtenářského okruhu. Na informacích hodně pracují a rozšiřují je o nové. Stejně jako v MF Dnes vyznívají jejich články vůči vládě negativně a nadpisy i články rovněž citově zabarvují.

Hospodářské noviny staví ve všech zkoumaných případech na suché argumentaci. Jsou neutrální a jejich postoj vůči vládě je nečitelný. Naopak deník Právo ukazuje na soudržnost vlády. Mnohými citacemi rozšiřuje informaci a její dopad, převládá věcnost, ovšem proticírkevní postoj je stále zřejmý například z poukazování na antipatie vlády k církvi, v tomto případě chybí "objektivita".

Blesk čerpal nejvíce z agenturního zpravodajství a zároveň se od něj v jistých případech nejvíce odchyloval. Pokud šlo o ekonomické informace, byly jeho články stručné a bez emocí. Pokud však šlo o čtivé nebo názorové události, neváhal použít naprosto zkreslujících titulků, kterými dává najevo svou příbuznost k bulváru. Slovo staví patrně na jiných zprávách, proto často přejímá agenturu a informuje stručně a komplexně.

Druhá hypotéza H2: "Vnitrodruhová variabilita, tedy uvnitř redakce jednoho deníku, je v obsahovém posunu menší než mezinovinová variabilita. Ta je naopak velká." se rovněž potvrdila. Je možné čekat a předem odhadnout, kterým směrem který deník zprávu posune, na jaké čtenáře se orientuje.

A ke třetí hypotéze H3: "Obsahové posuny jsou důsledkem vědomých strategií novináře." je možné mít výhrady. Někteří novináři totiž ani nemusejí rozlišit, nakolik to, co píší, mění vědomě a nakolik nevědomě. Na tento problém výstižně odpověděl novinář Karel Hvížďala (Alan 1995). Podle něj "klasický rozdíl mezi zprávou a komentářem v Čechách ani nemá tradici. Tady byli čtenáři zásobování vždy komentovanou zprávou, skutečnost jim byla vždy nějak předžvýkána, předpřipravena, a tím se čtenářům podsouval už rovnou názor. Samozřejmě novináři mají zažité stereotypy, takže toto přísné dělení je pro ně nové. Proto je třeba v novinách tuto čistotu zpravodajství jaksi kontrolovat... Stačí málo, třeba stres nebo jakékoli vyšinutí, a zvlášť ti starší sklouznou do starého stereotypu - a najednou se ve zprávě objeví názor redaktora."

 

 

Literatura:

Alan, J.: Dialogy o občanské společnosti. Praha, Slon, 1995.Blažek, B.: Venkov, města, média. Praha, Sociologické nakladatelství 1998.

Bourdieu, P.: Sur la télévision. Paris, Raisons d´agir 1996.

Jirák, J., Nekvapil, J., Šoltys, O.: Jazyk ve společenském kontextu. Praha, Karolinum 1996.

Kunczik, M.: Základy masové komunikace. Praha, Karolinum 1995.

Lokaj, Z.: “Komunikační strategie a ekonomický diskurs v tisku a televizi”, in Sociologický časopis 1/1999

Mallette, M. F. a kol.: Příručka pro novináře střední a východní Evropy. Praha, Syndikát novinářů České republiky, Lidové noviny, World Presss Freedom Committee.

McQuail, D.: Úvod do masové komunikace. Praha, Portál 1999.

Osvaldová, B., Halada, J. a kol.: Encyklopedie praktické žurnalistiky. Praha, Libri 1999.

Schulz W., Hagen L., Scherer, H., Reifová I.: Analýza obsahu mediálních sdělení. Praha, Karolinum 1998.

Zdroj číselných údajů: Ročenka Unie vydavatelů 1999.