H. D. THOREAU ‑
Občanská neposlušnost
Pavel Černý
Henry David Thoreau:
Občanská neposlušnost, nakl. Zvláštní vydání, Brno 1995; orig. Civil
Disobedience, 1849
H. D.
Thoreau je známý především svým stěžejním dílem Walden aneb Život
v lesích, ve kterém shrnul své zkušenosti, myšlenky a pocity ze svého
dvouletého pobývání ve vlastním srubu poblíž Waldenského rybníka. Právě během
tohoto „waldenského období“ byl Thoreau zatčen a na jeden den uvězněn za
neplacení daní. Důsledkem této události se stal esej Občanská neposlušnost
(původně Vztah jedince a státu), ve kterém se pokusil vylíčit myšlenky, které
jej k tomuto jednání vedly. Zároveň je tento esej ohnivou kritikou otrokářství
a války s Mexikem, dvou bodů tehdejší vládní politiky, se kterými Thoreau
nemohl souhlasit.
Hned v úvodu se distancuje od anarchistů,
nepřeje si konec vlády, ale okamžité nastolení lepší vlády. Přitom popírá jeden
ze základních mechanismů demokracie - hlasování a princip většiny v něm jako
nejlepší způsob rozhodování. Hlasování mu připomíná hru "s mírným mravním
zabarvením, hraní s právem a neprávem." (str. 13) Jestliže hlasuji pro
pravdu, naznačuji jen, že si přeji její vítězství. Samotné rozhodnutí o ní
nechávám na většině. Jestliže se však něco dělá špatně, nemá menšina čekat, až
si to uvědomí většina. "Myslím, že stačí, mají‑li Boha na své
straně, že nemusí čekat na někoho dalšího. Ba každý, kdo má více pravdy než
jeho sousedé, tvoří již většinu jednoho hlasu." (str. 2O)
Jestliže jedinec s jednáním vlády
nesouhlasí, musí ji ihned přestat podporovat, a to jak přímo svou poslušností,
tak i nepřímo placením daní. Uvádí to na příkladu člověka, které sám odmítá
bojovat v nespravedlivé válce, ale svými penězi umožní zaplacení náhrady místo
sebe. Nepožaduje na jedinci, aby vytvářel petice, podával návrhy nebo jinak
aktivně působil, ale jen státu odepřel poslušnost a přemýšlel o důsledcích
svého jednání.
Na odepření poslušnosti stát odpovídá dvěma
způsoby, uvězněním a zabavením majetku. V případě vězení Thoreauovi připadá
stát pošetilý, jestliže vězní jeho tělo, ale nemůže uvěznit jeho myšlenky,
které jediné jsou nebezpečné. "A tak stát nikdy úmyslně nečelí duševnímu
životu člověka, ať rozumovému nebo
mravnímu, nýbrž jen jeho tělu, jeho smyslům." (str. 28) Zabavení majetku
se Thoreau neobává, protože lidé hájící právo neměli příliš mnoho času na
hromadění bohatství. Počítá s těžkostmi, které bude stát působit neposlušnému
občanovi, ale nevidí žádnou možnost, jak se tomu vyhnout. Nachází rozpor mezi
životem poctivým a životem po vnější stránce pohodlným. Ani jedna ze sankcí
však Thoreauovi nepřipadá natolik důležitá, aby kvůli ní změnil svůj postoj.
Stát je přirovnáván ke stroji, který
pracuje, a jako každý stroj má tření. Mezi takové tření je počítána i
nespravedlnost a nespravedlivé zákony. "Mou povinností je v každém případě
dbát na to, abych se nepropůjčil bezpráví, které odsuzuji." (19) Jednání
ve shodě s touto zásadou má působit jako protitření, kritériem pro rozhodování
je vždy svědomí.
Thoreau uznává pokrok v úctě před jednotlivcem,
kterého bylo dosaženo vývojem od absolutní monarchie k demokracii. Ale samotná
demokracie mu nestačí a ptá se, zda je možné dokonalejší společenské zřízení.
"Skutečně svobodný a osvícený stát nebude nikdy existovat, dokud stát
neuzná jednotlivce jako vyšší a nezávislou moc, v níž jeho vlastní moc a
autorita má svůj původ, a podle toho s ním nebude jednat.“ (str. 40)
Myšlenky a názory H. D. Thoreaua mají jedno
společné pojítko, a tím je svědomí každého člověka, přesněji řečeno poměr mezi
jednáním člověka a jeho svědomím. Svědomí je úhelný bod, ke kterému je vše
vztaženo, je to jediné správné kritérium pro rozhodování. Jestliže se děje
cokoliv, co je v rozporu s tímto imperativem, je úkolem každého člověka
tomuto přinejmenším nenapomáhat. Thoreaův koncept občanské neposlušnosti je již
jen důsledkem této úvahy.
Thoreauova
občanská neposlušnost se stala
základem, na němž vystavěl svoji teorii nenásilí
M. K. Gándhí. Později se občanská neposlušnost stala přirozenou součástí a
hojně používaným nástrojem protestních hnutí (např. mírové hnutí proti válce ve
Vietnamu v 60. letech v USA), v současnosti je velmi často používána
ekologickými organizacemi.
H.
D. Thoreau (1817 - 1862) je považován spolu s R. W. Emersonem za čelního
představitele transcendentalismu, jednak svým literárním dílem (především
Walden aneb Život v lesích, česky Odeon 1991) a na straně druhé svým
životním stylem. Po vystudování harvardské univerzity (zvláště si oblíbil
latinu a řečtinu, dále ovládal francouzštinu, němčinu, italštinu a španělštinu)
krátce učí v Concordu na gymnáziu, ale záhy odchází, protože odmítá
fyzicky trestat. Po celý život, až na několik výjimek, žije v Concordu a
jeho blízkém okolí, útočištěm se mu stává domácnost jeho přítele Emersona.
Podniká dlouhé výpravy do blízkých i vzdálených lesů, které zná do nejmenších
podrobností. Od roku 1937 si vede deník, jenž byl souborně vydán r. 1906.
Vyhýbá se dlouhodobým zaměstnáním, vždy si raději vydělá manuální prací -
truhlařinou, zahradničením nebo zeměměřičstvím. Díky svým schopnostem neměl
problémy s uplatněním, když potřeboval peníze. Jak píše R. W. Emerson:
‘naplnění jeho potřeb ho obecně stálo
mnohem méně času, než je tomu u mnoha jiných lidí, takže jeho potřeba nejvyšší
- volný čas - byla zabezpečena.’[1]
Thoreau byl však především všestranně vzdělaným filosofem a myslitelem,
čerpajícím inspiraci pro své úvahy z výletů do
Massachusettských lesů, čím déle pobýval v lesích, tím déle psal.
Zlomovou životní událostí zcela jistě bylo dvouleté pobývání 1845-1847) ve
vlastnoručně postaveném srubu na břehu Waldenského rybníka, které se stalo
základem pro Thoreauovo nejslavnější dílo.
Přesto během svého života nedosáhl žádného většího literárního úspěchu,
jistě i proto, že si nade vše cenil samotářských výletů, na kterých sebou
strpěl jen několik nejbližších. O to většího uznání se mu dostalo po smrti, ať
už v literatuře - je pokládán za zakladatele přírodního eseje, či ve
společensko-vědním kontextu jako prvnímu teoretikovi občanské neposlušnosti.
Pro úplnost dodávám, že tento esej byl
vydán také ve sborníku H. D. Thoreau:
Občanská neposlušnost a jiné eseje, nakl. Christiania, Poprad 1994.
Česky vydané práce
H. D. Thoreaua:
H. D. Thoreau: Walden aneb Život v lesích, nakl.
Odeon, Praha 1991
H. D. Thoreau: Občanská neposlušnost a jiné eseje,
nakl. Christiania, Poprad 1994. (obsahuje
Emersonovu řeč na pohřbu H. D. T., dále eseje Občanská neposlušnost, Obhajoba
kapitána Johna Browna, Život bez principu)
H. D. Thoreau: Občanská neposlušnost, nakl. Zvláštní
vydání, Brno 1995
H. D. Thoreau: Chůze, nakl. Zvláštní vydání, Brno 1995
Vybrané internetové
odkazy
http://www2.cybernex.net/~rlenat/thoreau.html
– různé T. texty včetně Občanské neposlušnosti (Civil Disobedience)
http://www.geocities.com/Athens/7687/1thorea.html
– křižovatka, život, díla
http://history.hanover.edu/19th/thoreau.htm
– textové soubory na stažení – Občanská neposlušnost, Život bez principu,
Obhajoba kapitána Johna Browna
Pavel
Černý
FSV UK, obor Sociologie
specializace Politická a ekonomická
sociologie
Kontakt: p_cerny@quick.cz
7. 9. 1999