H. D. THOREAU ‑ Občanská neposlušnost

 

Pavel Černý

 

Henry David Thoreau: Občanská neposlušnost, nakl. Zvláštní vydání, Brno 1995; orig. Civil Disobedience, 1849

  H. D. Thoreau je známý především svým stěžejním dílem Walden aneb Život v lesích, ve kterém shrnul své zkušenosti, myšlenky a pocity ze svého dvouletého pobývání ve vlastním srubu poblíž Waldenského rybníka. Právě během tohoto „waldenského období“ byl Thoreau zatčen a na jeden den uvězněn za neplacení daní. Důsledkem této události se stal esej Občanská neposlušnost (původně Vztah jedince a státu), ve kterém se pokusil vylíčit myšlenky, které jej k tomuto jednání vedly. Zároveň je tento esej ohnivou kritikou otrokářství a války s Mexikem, dvou bodů tehdejší vládní politiky, se kterými Thoreau nemohl souhlasit.

   Hned v úvodu se distancuje od anarchistů, nepřeje si konec vlády, ale okamžité nastolení lepší vlády. Přitom popírá jeden ze základních mechanismů demokracie - hlasování a princip většiny v něm jako nejlepší způsob rozhodování. Hlasování mu připomíná hru "s mírným mravním zabarvením, hraní s právem a neprávem." (str. 13) Jestliže hlasuji pro pravdu, naznačuji jen, že si přeji její vítězství. Samotné rozhodnutí o ní nechávám na většině. Jestliže se však něco dělá špatně, nemá menšina čekat, až si to uvědomí většina. "Myslím, že stačí, mají‑li Boha na své straně, že nemusí čekat na někoho dalšího. Ba každý, kdo má více pravdy než jeho sousedé, tvoří již většinu jednoho hlasu." (str. 2O)

   Jestliže jedinec s jednáním vlády nesouhlasí, musí ji ihned přestat podporovat, a to jak přímo svou poslušností, tak i nepřímo placením daní. Uvádí to na příkladu člověka, které sám odmítá bojovat v nespravedlivé válce, ale svými penězi umožní zaplacení náhrady místo sebe. Nepožaduje na jedinci, aby vytvářel petice, podával návrhy nebo jinak aktivně působil, ale jen státu odepřel poslušnost a přemýšlel o důsledcích svého jednání.

   Na odepření poslušnosti stát odpovídá dvěma způsoby, uvězněním a zabavením majetku. V případě vězení Thoreauovi připadá stát pošetilý, jestliže vězní jeho tělo, ale nemůže uvěznit jeho myšlenky, které jediné jsou nebezpečné. "A tak stát nikdy úmyslně nečelí duševnímu životu člověka, ať  rozumovému nebo mravnímu, nýbrž jen jeho tělu, jeho smyslům." (str. 28) Zabavení majetku se Thoreau neobává, protože lidé hájící právo neměli příliš mnoho času na hromadění bohatství. Počítá s těžkostmi, které bude stát působit neposlušnému občanovi, ale nevidí žádnou možnost, jak se tomu vyhnout. Nachází rozpor mezi životem poctivým a životem po vnější stránce pohodlným. Ani jedna ze sankcí však Thoreauovi nepřipadá natolik důležitá, aby kvůli ní změnil svůj postoj.

   Stát je přirovnáván ke stroji, který pracuje, a jako každý stroj má tření. Mezi takové tření je počítána i nespravedlnost a nespravedlivé zákony. "Mou povinností je v každém případě dbát na to, abych se nepropůjčil bezpráví, které odsuzuji." (19) Jednání ve shodě s touto zásadou má působit jako protitření, kritériem pro rozhodování je vždy svědomí.

   Thoreau uznává pokrok v úctě před jednotlivcem, kterého bylo dosaženo vývojem od absolutní monarchie k demokracii. Ale samotná demokracie mu nestačí a ptá se, zda je možné dokonalejší společenské zřízení. "Skutečně svobodný a osvícený stát nebude nikdy existovat, dokud stát neuzná jednotlivce jako vyšší a nezávislou moc, v níž jeho vlastní moc a autorita má svůj původ, a podle toho s ním nebude jednat.“ (str. 40)

   Myšlenky a názory H. D. Thoreaua mají jedno společné pojítko, a tím je svědomí každého člověka, přesněji řečeno poměr mezi jednáním člověka a jeho svědomím. Svědomí je úhelný bod, ke kterému je vše vztaženo, je to jediné správné kritérium pro rozhodování. Jestliže se děje cokoliv, co je v rozporu s tímto imperativem, je úkolem každého člověka tomuto přinejmenším nenapomáhat. Thoreaův koncept občanské neposlušnosti je již jen důsledkem této úvahy.

Thoreauova občanská neposlušnost se stala základem, na němž vystavěl svoji teorii nenásilí M. K. Gándhí. Později se občanská neposlušnost stala přirozenou součástí a hojně používaným nástrojem protestních hnutí (např. mírové hnutí proti válce ve Vietnamu v 60. letech v USA), v současnosti je velmi často používána ekologickými organizacemi.

H. D. Thoreau (1817 - 1862) je považován spolu s R. W. Emersonem za čelního představitele transcendentalismu, jednak svým literárním dílem (především Walden aneb Život v lesích, česky Odeon 1991) a na straně druhé svým životním stylem. Po vystudování harvardské univerzity (zvláště si oblíbil latinu a řečtinu, dále ovládal francouzštinu, němčinu, italštinu a španělštinu) krátce učí v Concordu na gymnáziu, ale záhy odchází, protože odmítá fyzicky trestat. Po celý život, až na několik výjimek, žije v Concordu a jeho blízkém okolí, útočištěm se mu stává domácnost jeho přítele Emersona. Podniká dlouhé výpravy do blízkých i vzdálených lesů, které zná do nejmenších podrobností. Od roku 1937 si vede deník, jenž byl souborně vydán r. 1906. Vyhýbá se dlouhodobým zaměstnáním, vždy si raději vydělá manuální prací - truhlařinou, zahradničením nebo zeměměřičstvím. Díky svým schopnostem neměl problémy s uplatněním, když potřeboval peníze. Jak píše R. W. Emerson: ‘naplnění  jeho potřeb ho obecně stálo mnohem méně času, než je tomu u mnoha jiných lidí, takže jeho potřeba nejvyšší - volný čas - byla zabezpečena.’[1] Thoreau byl však především všestranně vzdělaným filosofem a myslitelem, čerpajícím inspiraci pro své úvahy z výletů do  Massachusettských lesů, čím déle pobýval v lesích, tím déle psal. Zlomovou životní událostí zcela jistě bylo dvouleté pobývání 1845-1847) ve vlastnoručně postaveném srubu na břehu Waldenského rybníka, které se stalo základem pro Thoreauovo nejslavnější dílo.  Přesto během svého života nedosáhl žádného většího literárního úspěchu, jistě i proto, že si nade vše cenil samotářských výletů, na kterých sebou strpěl jen několik nejbližších. O to většího uznání se mu dostalo po smrti, ať už v literatuře - je pokládán za zakladatele přírodního eseje, či ve společensko-vědním kontextu jako prvnímu teoretikovi občanské neposlušnosti.

   Pro úplnost dodávám, že tento esej byl vydán také ve sborníku H. D. Thoreau: Občanská neposlušnost a jiné eseje, nakl. Christiania, Poprad 1994.

 

Česky vydané práce H. D. Thoreaua:

H. D. Thoreau: Walden aneb Život v lesích, nakl. Odeon, Praha 1991

H. D. Thoreau: Občanská neposlušnost a jiné eseje, nakl. Christiania, Poprad 1994. (obsahuje Emersonovu řeč na pohřbu H. D. T., dále eseje Občanská neposlušnost, Obhajoba kapitána Johna Browna, Život bez principu)

H. D. Thoreau: Občanská neposlušnost, nakl. Zvláštní vydání, Brno 1995

H. D. Thoreau: Chůze, nakl. Zvláštní vydání, Brno 1995

 

Vybrané internetové odkazy

http://www2.cybernex.net/~rlenat/thoreau.html – různé T. texty včetně Občanské neposlušnosti (Civil Disobedience)

http://www.geocities.com/Athens/7687/1thorea.html – křižovatka, život, díla

http://history.hanover.edu/19th/thoreau.htm – textové soubory na stažení – Občanská neposlušnost, Život bez principu, Obhajoba kapitána Johna Browna

 

 

 

Pavel Černý

FSV UK, obor Sociologie

specializace Politická a ekonomická sociologie

Kontakt: p_cerny@quick.cz

7. 9. 1999

 



[1] H. D. Thoreau - Občanská neposlušnost a jiné eseje, nakl. Christiania, Poprad 1994, str. 8.