Kateřina Koubová, Recenze

Raymond Aron, Historie XX. století

(Academia 1999, z francouzštiny přel. H. Beguivinová, V. Dvořáková a K. Vinšová, 1. vydání, 872 str.)

Přestože si sociologie stále ještě nezískala na tradičních anglických univerzitách domovské právo, jeden z nejvýznačnějších sociologů a filosofů Francie posledních sta let nabízí pohled sociologa na světové dějiny od roku 1914. Raymond Aron (1905-1983) je autorem desítek filozofických a politologických studií a esejů, v nichž rozpracoval koncepci o konci ideologií, zavedl pojem industriální společnost a zabýval se různými pojetími svobody (česky zatím vyšly od stejného autora knihy Demokracie a totalitarismus a Esej o svobodách).

Záměr zpracovat dějiny dvacátého století pojal už v 50. letech. To je nutné vědět, abychom pochopili, jak je možné sestavit knihu třináct let po smrti autora. Možná i proto se člení tak originálním způsobem. Jednotlivé kapitoly nejsou řazeny chronologicky, ale tématicky. V každé kapitole pak proběhne minimálně třicet let, ať už jde o kapitoly Národy a říše nebo Od Sarajeva k Hirošimě, které ještě splňují chronologické postupy.

Následující kapitoly Sekulární náboženství, Bojový mír, Imperiální republika, Výsady a břemena dominantní ekonomiky, Konec koloniálních říší a Problematika rozvoje a problematický rozvoj už je nesplňují. To však dílu nijak neškodí. Nevysloveným předpokladem sice je orientace čtenáře alespoň v desetiletích končícího století, náročná na četbu kniha rozhodně není. Na francouzského autora je až neuvěřitelné, jak se vyrovnal s pěstěnou tradičně široce větvenou francouzštinou a vzdal hold střídmému a přesnému vyjadřování. Dokazuje tím, že má nadhled a nenechá se zatáhnout do zbytečných detailů. I když kniha detaily nepostrádá.

V první kapitole o národních státech se můžeme dokonce dočíst o tom, že "Češi odsunuli sudetské Němce, které sem povolali čeští králové před čtyřmi sty lety. Poláci zatlačili Němce na východ..."(str. 28).

Aron místy projevuje sklony k fatalismu. "...vzestup Ruska a Spojených států byl už předem vepsán do knihy osudu. Možná byl nevyhnutelný nejen pro obrovské americké a ruské rozlohy, ale i vzhledem k rozdělení evropského prostoru na žárlivě se střežící státy." (str 16) A podporuje spojení evropských států. "Pokud je indický subkontinent sjednocen do jediného státu a Severní Amerika do tří států, měla by západní Evropa vytvořit jediný celek, aspoň od Atlantiku, po Labe (Odru či Vislu)" (str 47).

Zatímco Evropu vidí sjednocenou, Asie podle něj směřuje k soustavě států. (str 34) "Asijské státy mají společnou vůli nepodléhat evropské nebo západní nadvládě a ekonomicky se rozvíjet. Rozdělují je buď lokální spory (jako v Kašmíru mezi Indií a Pákistánem), podobné lokálním sporům mezi národy východní Evropy, nebo postoje v otázce soupeření obou velmocí (USA a SSSR)...(str 35-36). Nejvýznačnějším faktorem pro asijskou soustavu je postoj Číny, tvrdí autor.

Kniha je zajímavá nejen detaily, ale i aktuálností. Jak zajímavě zní v dnešním kontextu s ruskou válkou v Čečensku jím zmíněné právo na odštěpení pro jinorodé národnosti, které stálo v programu ruských bolševiků a nacházelo se i v sovětských oficiálních listinách. "Využily by ony národnosti tohoto práva ve chvíli revoluce? Využily by ho dnes, kdyby bylo na jejich svobodném rozhodnutí?", ptá se. (str 17) Podle jeho principu boje o národní nezávislost či sociální revoluce "mohou vzbouřenci zvítězit, když přežijí. Mírotvorné síly mohou prohrát, když nehrají naplno." (str 38)

Pro českého čtenáře jsou přiléhavé i jeho poznámky a eseje o ekonomice. "Stát, který chce přilákat kapitálové vklady zvnějšku, se bude muset smířit s tím, že se podniky buď octnou v zahraničních rukou nebo že mu bude část zdrojů dodávána formou půjček či daní." Že by tím pádem ale země upadla do područí bohatšího vylučuje. "Směšovat liberalismus nebo volný obchod s důmyslnou formou imperialismu považuji za přehnané zevšeobecňování. Záleží na stavu rozvoje ekonomik... Zcela volný trh bez cel by žádná zaostalá země neriskovala. (str 480)

K historickému popisu patří i ohlédnutí za tím, co světu přinesly Evropa a Spojené státy. "Všude platí cíle a instituce, které si kdysi osobovala Evropa a které nyní patří lidstvu - hospodářský růst, budování průmyslu, lepší životní podmínky pro všechny" (str 59). Spojené státy daly lidstvu přínos v podobě produktivity práce. "Pro partnery Spojených států bylo výhodou, že Spojené státy jako dominantní ekonomika věřily ve svobodu a v komunikaci, a nikoliv v utajování a byrokracii. (str 479)

Aron dokázal, že je schopen psát se zjednodušujícím nadhledem a popularizovat vědu, aniž by sklouzl do průměru. To umí jen odborník, který pronikl, prokousal se a prošel křtem nadšení i zklamání ze zkoumané vědy, aby nakonec poodstoupil a předal své poznatky, názory dále. Dokázal poutavě hledat příčiny událostí, jejich logický sled a popsat nálady doby s následným přesahem do budoucna ještě před rokem 1989, aniž by bylo nutné dílo přepisovat jako učebnice dějepisu v našich zemích. To, co se dá nazvat jako troufalost, se tedy Raymondu Aronovi, který je znám svým postupem proti proudu, vyplatilo.