George Ritzer: Mcdonaldizace společnosti (Výzkum měnící se povahy soudobého společenského života)

Z obrázku na obálce knihy Mcdonaldizace společnosti, zobrazující obrněný hamburger, jak projíždí Prahou, sledován zástupy bezbranných slepců, by čtenář mohl usuzovat, že se jedná o další “tvůrčí” počin Robina Cooka, odehrávající se na pražské soukromé oční klinice, kde jsou podávány pacientům zhoubné hamburgery, obsahující látky, po jejíchž požití ztrácejí pacienti zcela zrak, což by se zkorumpované vedení nemocnice snažilo utajit, avšak nový, mladý a poctivý lékař vše odhalí. Čtenář populárního Robina Cooka bude však po otevření knihy zklamán, neboť se dozví, že kniha s “atraktivní” obálkou nese poněkud “neatraktivní” podtitul Výzkum měnící se povahy soudobého společenského života a autorem je vysokoškolský profesor, předseda Americké sociologické asociace a výzkumník na poli sociální teorie a sociologie práce.

George Ritzer zavádí čtenáře především, jak je zřejmé z názvu knihy, do prostor světoznámé sítě rychloobslužných restaurací, nahlíží však také do kuchyní, ložnic i obývacích pokojů našich domácností, zábavných parků, sportovních stadionů i lékařských ordinací (včetně očních ambulancí), továrních hal a motelů. Cílem všech těchto cest, někdy logických a zajímavých, jindy příliš vykonstruovaných a trochu únavných, je upozornit na proces mcdonaldizace, “při kterém principy rychloobslužných restaurací ovládají stále více sektorů americké společnosti i celého zbytku světa (s. 18), a zejména varovat před množstvím iracionalit, které mcdonaldizaci provázejí.

V základech mcdonaldizace stojí podle Ritzera čtyři hlavní dimenze, tj. efektivnost (charakterizována jako výběr optimálních prostředků k dosažení daného cíle), důraz na vypočítatelnost (vedoucí ke zdůrazňování kvantity na úkor kvality, kvantita se stává kritériem kvality), předpovídatelnost a nahrazování lidské pracovní síly nehumánní technologií. Na tyto čtyři dimenze nahlíží jako na základní komponenty racionálních systému, které prostupují celou společnost. Hlavním tématem knihy je potom kritika těchto racionálních systému a snaha přesvědčit čtenáře o jejich rostoucí iracionalitě a nehumánnosti a negativních důsledcích racionalizace společnosti na tvořivost a životy lidí.

Ritzer se otevřeně přihlašuje k odkazu Maxe Webera a především k jeho teorii racionalizace, kterou při svých úvahách o mcdonaldizaci rozšiřuje. Za hlavní přiklad procesu racionalizace dnes nepovažuje byrokracii (jak to činní Weber), přestože i o ní se často zmiňuje, nýbrž model rychlobslužných restaurací, který nás svou všudypřítomností uzavírá do Weberem pojednané železné klece racionality.

V souvislosti se změnami v soudobých společnostech se Ritzer zapojuje do diskuse o postmodernismu. Přestože uznává řadu postmoderních rysů, tak jak se o nich hovoří teoretici postmoderny, považuje mcdonaldizaci za proces, který vykazuje výrazné prvky modernosti. Další a další pronikání mcdonaldizace do našich životů tak nasvědčuje, že žijeme v společnosti, kterou lze charakterizovat jako spíše moderní než postmoderní.

Svou kritiku uzavírá pohledem na způsoby, jakým se lidé s mcdonaldizací vyrovnávají. Rozeznává lidi, kteří mcdonaldizaci zcela přijímají a cítí se v železné kleci racionality příjemně, druzí si jsou vědomi určitých rizik spjatých s mcdonaldizací, ale některých jejich výhod využívají a třetí skupinu tvoří odpůrci mcdonaldizace. Jako člen třetího typu předkládá čtenářům své alternativy, jak učinit z racionalizovaného světa rozumnější a lidštější svět. To určitě doplnit!

Čtenáře sociologa, zvyklého číst teoreticko-empirické studie, kterou má být i Ritzerova kniha, pravděpodobně překvapí kritičnost celé úvahy. Ritzer sám sebe staví do pozice mladého lékaře z našeho fiktivního románu Robina Cooka, který chce veřejnosti odkrýt pravdu o škodlivosti hamburgerů a celého “zhamburgerizovaného” systému. K tomu Ritzerovi slouží bulvární názvy kapitol, jež by slušely spíše titulkům v neseriózních novinách, snažících se za každou cenu odhalit skandál. Ritzer uvádí ohromné množství příkladů negativních stránek mcdonaldizace, přičemž opomíjí pozitiva celého procesu. V jedno a půl stánkovém výčtu výhod mcdonaldizace se omezuje na banality typu “hodiny s 24 sekundovým systémem … umožnily tak vynikajícím atletům, jako je Michael Jordan, plněji prokázat svůj talent” (s. 31) nebo “rekreační vozidla pomáhají moderním turistům vyhnout se velkému horku, dešti, hmyzu” (s. 31).

Sociologa také zarazí neexistence odkazového aparátu. Ritzer se v knize několikrát odvolává na tajemného “jednoho pozorovatele”. (Čtenář pak může pouze hádat, kdo tento nebo tito “pozorovatelé” jsou.) Pakliže uvádí nějakého autora, je na čtenáři, aby si zjistil, z jaké práce tohoto autora Ritzer vychází. Na konci své knihy uvádí seznam myšlenkových zdrojů, avšak jeho podoba příliš neodpovídá standardům vědeckých prací.