Jana Stachová

PES, 1998/99

Sociologické nakladatelství. Praha 1998.

Základním principem, který se prolíná celým tímto dílem je sociální ekologie, přesněji řečeno autorovo pojetí sociální ekologie. Sociální ekologii autor chápe jako projev nastupujícího vědního paradigmatu, a to nejen paradigmatu vědy, ale paradigmatu jednání reflektovaného pomocí vědy. Sociální ekologie se v autorově pojetí vyznačuje metodologickým pluralismem a otevřením se laické veřejnosti. Toto paradigma všechny rozpoznané principy nevztahuje jen na svůj předmět mimo sebe, ale i na sebe sama a své protagonisty. Sociální ekologie se tedy stává zejména "způsobem jednání, který se soustavnou reflexí tohoto jednání snaží přispět k rozvoji vědního oboru, o nějž se opírá a k němuž chce přispívat". Ekologický postoj znamená v tomto pojetí zejména radikální otevřenost vůči problémům, jejichž řešení je nedílnou součástí sociální ekologie. Nejdůležitějším zdrojem sociálně ekologického poznání jsou potom pro autora herní metody, pomocí kterých hledá odpovědi na základní otázky sociální ekologie.

Autor také hledá teroretický rámec sociálně ekologického přístupu a jeho poznatků. Sociálně ekologický přístup se pohybuje mezi každodenním jednáním a teoretickou reflexí a odmítá přebírat dědictví klasické atomizované vědy, která se záměrně vyčleňuje z praktického jednání. Zbytečně dlouhá věta Jde mu spíše o střední úroveň abstrakce, a hledání kategorií, jež využívají autentické zkušenosti člověka.

Ony tři sociální kategorie zopakovat je , které nalézáme již v samotném názvu knihy, nahlíží autor jako tři různé úrovně organizace. Lze je chápat z časového hlediska jako fáze určitého vývoje, ale zároveň z hlediska aktuální situace jako typy. Tento způsob myšlení si neklade nároky na přesnou periodizaci typů-fází tak, jak jdou za sebou, ale musí umět postihnout strukturní souvislosti jevů uvnitř jednotlivých typů-fází. Určité fenomény, pro které často užíváme téhož pojmu, nabývají v každé z těchto vrstev-fází jiných vlastností. Zmíněné klíčové pojmy (venkov, města, média) autor nechápe jako pojmy geografické či historické, ale jako "sociálně ekologické styly jednání (rozumějme ideální typy), ve kterých se vyjadřuje korelace mezi lidmi, jejich jednáním, dominantními komunikačními prostředky a převažujícím fyzickým prostředí". Pojem venkov v této trojici představuje silnou vazbu na jedno konkrétní místo, město potom vazbu na určitý typ místa a média konečně představují nezávislost na místě jako takovém a dávají možnost volby.

Obecně staví autor sociálně ekologické pojmy do protikladu ke klasickým vědeckým pojmům a nazývá je měkkými. V sociálně ekologickém paradigmatu se stává dominantní vlastností pojmů způsob jejich užívání a jejich takzvaná "užitečnost" . Onou užitečností má autor na mysli pragmatickou dimenzi pojmů (nikoli syntaktickou či sémantickou), tedy to, jaký dopad mají pojmy na účastníky komunikace, jak ovlivňují jejich jednání.

Základem každého, nejenom sociálně ekologického, zkoumání má být konkrétní problém. Bez existence tohoto problému ztrácí každé zkoumání propojení se skutečností. Autor dále zdůrazňuje důležitost diskuse při všech fázích řešení problému, diskuse mezi odborníky, veřejností a v neposlední řadě médii. A právě zde autor přichází se svým příspěvkem k možnosti řešení problémů. K usnadnění řešení konkrétních problémů nabízí navozování herních situací, tedy rozlišné herní techniky, které mají účastníkům řešení sloužit buď k samotnému vyřešení problému, nebo jen k jejich osobnímu rozvoji, jež může k řešení významně přispět. Hry, které se takto mají stát poznávacím a akčním nástrojem sociální ekologie, mají jisté specifické rysy, a liší se od soutěživých her založených na výhře. Objevuje se znovu již známá opozice : rozlišení měkkých a tvrdých her. Postupně nám tedy vzrůstají tři základní pilíře sociálně ekologické metody: problém, hra a tím posledním je participace, přesněji řečeno organizace založené na participaci. Tyto organizace jsou definovány svým neziskovým charakterem, otevřenou strukturou a snahou řešit určitý problém.

V další části knhihy se autor postupně věnuje všem třem klíčovým pojmům, ve třech rovinách. Jednak v obecné rovině, tedy v duchu sociálně ekologické eseje, shrnuje poznatky o těchto sociálních fenoménech a kritizuje dosavadní přístup k nim. Tento přístup měl podle autora katastrofální dopad na zmiňované oblasti společenského života, ať již jde o úpadek venkova nebo devastaci měst ve jménu "abstrakce, globálnosti, technizace a materializace". Posléze uvádí herní metody vyvinuté pro konkrétní problémy v každém z typů-fází. Nakonec přikládá ukázky a záznamy z jednotlivých sehrávek herních metod aplikovaných na konkrétní aktuální problémové situace. Je zde demonstrován autorem navržený a do praxe uvedený způsob nazírání a řešení problémů.

První problém, kterým se autor v knize zabývá , je problém venkova, přesněji řečeno problém participace venkovských obyvatel na řešení problémových situací. Tento problém je úzce svázán s myšlenkou obnovy venkova jako plnohodnotné součásti dnešní společnosti. Herní metoda, která má být nápomocna v řešení konkrétních problémů v konkrétní obci, spočívá v sezvání skupiny obyvatel (přičemž jsou samozřejmě udány určité, nikoli však striktní, nároky na složení skupiny) a následné diskuse nad problémovými oblastmi. Diskuse je rozložena do několika etap, v nichž účastníci postupně definují a mapují problémy, rozmlouvají nad potenciály a limitacemi rozvoje, snaží se navrhovat řešení problémů či různé prognózy vývoje obce. V podobném duchu jsou rozebírány i další dva konkrétní případy : participativní tvorba strategického plánu měst a problém komunikace svépomocných skupin s okolím a médii. Tím, že je navozena právě atmosféra hry ("jako by...; představte si ..."), a nejde o řešení problémů tzv. natvrdo, ale o individuální, ale i kolektivní představy o řešení problémů, které se tak mohou stát v jistém smyslu odvážnějšími a poskytnout tak širokou škálu možností. Autor předpokládá, že právě tyto představy jsou dále promítnutelné do dalšího "opravdového" procesu řešení.

Venkov, města a média - to jsou tři nepostradatelné, a zároveň nezastupitelné části jednoho systému, které se navzájem doplňují. Využití potenciálů těchto tří sociálně ekologických stylů a jejich propojení, nám dává možnost rozvoje lidského společenství. Autor se snaží ukázat cestu ze situace, která se dnes pro mnohé zdá bezvýchodná. Poukazuje na to, že je zde potenciál, který není zdaleka využit. Je to potenciál citlivého řešení problémů, nikoli odtrženého od životní skutečnosti. Potenciál vědy, reflektované interakcí zkoumajících se zkoumaným či zkoumanými. Je možné vidět v tomto přístupu jakousi šetrnost či ekologickou příznivost k složitým společenským vztahům, jenž mohou být ve svém důsledku ekologicky příznivé i k životnímu prostředí jako takovému. Podle mého názoru je tato kniha nejen snahou o citlivější, ne-pozitivistický a efektivnější vědecký přístup, ale také nepřehlédnutelným příspěvkem ke snaze o "trvale udržitelný rozvoj" lidské společnosti v souladu s jejím životním prostředím.

Jano,

již, když kluci psali ty recenze, připadali mi takové nudně odborné. Přemýšlej, co by tvou recenzi udělalo zajímavou, aby lidé měli chuť číst naší webovou stránku PSA.

I když se ti třeba ta kniha velmi líbila, tak určitě ti něco na ni také nesedělo, přišlo přehnaný, atd. Je to třeba ze sebe vytáhnout. Pak také, když budeš chválit, to vyzní tak, že se ti to doopravdy líbilo.

Dalo by se tu uvést ukázky - zde se nabízejí hry, o nichž když se jen abstraktně mluví - nic to neznamená. Nebo bychom si mohli zavést jako běžnou praxi, že si budeme zaškrtávat a uvádět zvlášť vydařené či ujeté citáty.

jura